Cacau, na úvod se podívejme na tvoji sezónu v Kazachstánu. Velké množství akcí s Kairatem nebo s kazašskou reprezentací přineslo řadu úspěchů, jak celou sezónu hodnotíš?
V Kazachstáně se toho za celou sezónu událo opravdu hodně. Vše začalo UEFA Futsal Cupem, před kterým jsme hodně trénovali a kvalitně se na něj připravovali. Pak následovalo s národním týmem mistrovství Evropy a kvalifikace na světový šampionát, kdy se nám podařilo kvalifikovat do Kolumbie. Navíc jsme s Kairatem vyhráli Jeremenko Cup, kde se nám povedlo porazit všechny týmy z Ruska, což považuji za úspěch. V každém zápase jsme navíc vyhráli minimálně o tři nebo čtyři góly, takže jsem nemohl být nespokojen. Hlavní kaňkou na letošní sezóně je neúspěch v elitní fázi v Györu, ale vzhledem ke kvalitě soutěže je jasné, že je hodně složité celou soutěž vyhrát potřetí za poslední čtyři roky.
Jak vedení Kairatu vnímalo neúspěch v elitní fázi UEFA Futsal Cupu, když jste podlehli následnému vítězi celé Ligy mistrů z Jugorsku?
Hned první zápas proti Jugorsku jsme vystřelili 59 střel, soupeř pouze 29 a Jugra vyhrála v poměru 5:2. Navíc jsme hráli za stavu 0:2 přesilovku čtyři na tři kvůli červené kartě soupeře a stejně jsme gól nevstřelili. Zápas se příliš nevydařil brankáři Higuitovi a celkově celému týmu, který nehrál jako obvykle. Druhý a třetí den jsme neměli motivaci, protože nám bylo jasné, že Jugra je tak kvalitní mužstvo, že zbylé dvě utkání vyhraje. Navíc někteří naši hráči se k turnaji nepřipravili tak zodpovědně a projevilo se to hned v prvním zápase.
Naopak s kazašskou reprezentací přišlo třetí místo na mistrovství Evropy a úspěšná kvalifikace na zářijový světový šampionát v Kolumbii...
V Kazachstánu je velmi jednoduché pracovat. Proč? Je tam naprosto jiná kultura než v Brazílii. Futsalisté z Brazílie si hodně zakládají na technice, nechce se jim běhat a spíše se soustředí na taktiku. S tímto jsme se museli popasovat i v Kairatu a trvalo dlouho, než se to podařilo úplně vypilovat. V Brazílii se hraje naprosto jiný futsal a hráči se u nás musí přizpůsobit. V Kazachstánu se pracuje šest měsíců v roce, tréninky jsou velmi kvalitní, zkušení trenéři a federace nám připravuje výborné podmínky, což se na výsledcích musí projevit.
Jak jsi vnímal výsledky českého týmu v Srbsku? Hodně se zde mluví o problémech, které český futsal svazují, takže jak celou situaci vnímáš ze svého pohledu?
Když jsem byl asistentem trenéra u české reprezentace a vypomáhal Tomáši Neumannovi, bylo to skvělé období, na které rád vzpomínám. Měli jsme kvalitní výsledky na mistrovství Evropy i světa. Nyní má český futsal velký nedostatek kvalitních mladých hráčů. Zkušení borci jako bratři Marešové nebo Michal Belej to již sami nezvládnou. Dobrou perspektivu do budoucna vidím pouze u Radima Záruby nebo Michala Seidlera, ale to je velmi málo. Nyní je čas nové práce a stavění mladého celku, ale věřím, že se to podaří a budeme český tým znovu vídat na velkých futsalových akcích.
Po sezóně v Kairatu jsi dorazil jako výpomoc do vyřazovacích bojů v Chrudimi. Jak k tomu došlo?
ERA-PACK je tým, ve kterém jsem si poprvé vyzkoušel roli trenéra, a i když jsem měl za sebou dlouhou sezónu a chtěl jsem si odpočinout v Brazílii, ihned po tom, co mi zavolali, jsem se přesunul sem do Chrudimi. Chci s ERA-PACKem získat mistrovský titul a zajistit mu místo v UEFA Futsal Cupu pro následující sezónu. Je tu kvalitní mužstvo, sice není tolik času s ním pracovat, ale věřím, že vše dobře dopadne a Chrudim se znovu stane šampionem.
Věřím, že jsi výsledky ERA-PACKu během celé sezóny sledoval, takže rozhodně máš přehled o dění ve východočeském klubu...
Samozřejmě, pravidelně jsem sledoval zápasy Chrudimi. V mužstvu se hodně soustředí na standardky a taktiku, ale absentuje kvalitní fyzická stránka, která v dnešním futsale velmi rozhoduje. Za příklad stačí podat výsledky ruských týmů, které dokáží presovat svého soupeře celých padesát minut. Fyzička tvoří 90 % výsledku. Před play-off do Chrudimi dorazili specialisté z Kairatu, kteří mužstvo připravovali a vidím, že v současné době je to již mnohem lepší. Věřím, že jsme na finále kvalitně připraveni.
Viděl jsem, že jsi se při druhém zápase s Nejzbachem musel hodně rozčilovat, na čem je vidět, že ti osud Chrudimi není lhostejný...
První zápas jsem nemusel být emotivní, protože jsme hráli skvěle. Ve druhém už to ale bez emocí nešlo, protože naši hráči již mysleli pouze na finále a neuvědomili si, že musí soupeře ještě jednou porazit. V úvodní půli jsme hráli hodně špatně, ale potom se to zlepšilo a je to vidět i na skóre. Ve finále není na chyby čas.
Před finále jste měli opravdu málo času na přípravu, Benago na tom bylo ale úplně stejně. Jste tedy připraveni?
Na finále musí být každý připraven. Nikdo nemůže být před finále unavený. Je to přání každého si ve finále zahrát a všechny výmluvy musí jít stranou. V prvním zápase ani na jednom z týmů únava znát nebude.
Další aktuality