Slavíte třicátiny, jak to číslo třicet vůbec vnímáte? Cítíte to na sobě?
Je to dobrý (úsměv). Musím to zaklepat, zranění se mi zatím vyhýbají, měl jsem jen dvě vážnější za celou kariéru. Jen občas u mě není ten pozápasový trénink úplně ono, z únavy se dostávám trochu delším časem, tam je to trochu znát. Ale jinak je to fajn. Doufám, že ještě tak deset sezón vydržím.
Vzpomínáte si na první den, kdy jste vůbec na Slavii přišel?
Když to vezmu už od začátku od juniorky, tak jsem do Slavie přišel díky Jardovi Pytlounovi, který tady kdysi působil. Na úplně první trénink s juniorkou si už nepamatuju, ale bylo mi asi čtrnáct let. Poprvé za áčko jsem jel na Tango Brno, to bylo jen sedět na střídačku. To jsem se nedostal hry. Ale takových zápasů jsem moc neměl, chytil jsem v juniorce docela formu, a tak mě tam trenér Martin Brychta šoupnul hned proti Torfu Pardubice do základu. Od té doby jsem začal hrát pravidelně. Kariéru mi tu nastartoval právě pan Brychta, současný asistent. Narozdíl od té doby mu už teď tykám. (úsměv)
První vaši branku jsme v archivech našli, bylo to tady v hale na Slavii proti Chrudimi, je to tak?
To si dobře pamatuju! Bylo to proti Chrudimi, na kterou jsme šli v play off z osmého místa a v těch zápasech dostávali šanci mladí hráči. Mně se tu zadařilo, dal jsem gól Tomáši Mellerovi na branku pod VIP, jak my říkáme pod Danem Kolmanem. Dal jsem mu housle, podařilo se mi ho prostřelit mezi nohama.
Vybaví se vám nějaký váš osobně nejpovedenější zápas?
Já si jeden vybavím. Bylo to doma proti Benagu v semifinále. Vyhráli jsme 7:2 a byl jsem snad u šesti gólů. (pozn. utkání se hrálo 10.5. 2016) To mi tehdy opravdu sedlo. Byli jsme pak třetí, ale o rok později jsme s týmem, ve kterém tu hrál Michal Salák, Radim Záruba, Honza Lištván, Petr Oliva, Tomáš Matějka a další, přes Benago přešli a postoupili jsme do finále. Samotné finále s Chrudimí bylo super. Nikdo to od nás nečekal, ale my jsme je trápili až do úplného konce. Mrzí mne jen, že jsem byl na ten čtvrtý zápas vykartovaný. Byli jsme tehdy sehraní, nedali jsme jim vůbec nic zadarmo. Museli do toho dát všechno až do poslední chvíle. To byla nejlepší sezona, kterou jsem ve Slavii zažil.
Už jste se s věkem trochu na hřišti uklidnil?
Já to všechno prožívám na tréninku i v zápasech, ale už se dokážu zklidnit. Když vidím Tomáše Kuchtu, tak si říkám, že on to snad chytil ode mne. Já jsem ho totiž i trénoval. Já jsem byl úplně stejnej, snažím se ho teď uklidňovat, ale on je takový emoční hráč. Patří to k tomu. Když tady budou na hřišti čtyři mlčenlivé ryby, nikoho to bavit nebude. Jsem rád, že takový je. Musí v sobě najít hranici toho, co už je za hranou.
Co si k narozeninám přejete?
Přál bych si další medaili. Mám jich se Slavií už docela dost, stále mě baví je sbírat. Hlavně si přeju zdraví, nechci marodit, protože se zpátky do formy se člověk dostává v tomhle věku mnohem hůř. Ale nejvíc bych si nejvíc přál, abychom to jednou se Slavií prorazili výš, než jen na to třetí místo. Na konec kariéry bych chtěl zažít opravdu velký úspěch.
Čeká vás ještě poslední zápas základní části na Bohemce, s čím do něj půjdete?
Derby je pro nás prestižní zápas, budeme ho chtít stejně jako v Edenu vyhrát. Myslím, že sledovat vývoj zápasu v Liberci ani nebudeme, budeme se soustředit na svůj výkon, abychom vyhráli. Odhadnul bych, že dostanou prostor mladí hráči jako je Tomáš Zíta. Když jsem ho zmínil, tak musím hned říct, že se mi s ním hraje velmi dobře, skvěle tu s Vojtou Holubem zapadli. Jsem rád, že jsem jim oběma mohl nahrát na první branku ve Slavii. I když Tomášovi to bylo trochu s odrazem. Jsou skvělí v kabině, daří se jim i ve hře, potřebují s námi jen dotáhnout některé taktické věci. Jsem rád, že jsou oba tady.
Jak vlastně oslavíte své třicátiny?
Všichni o mně ví, že si rád dám pivo, tak já si asi dám nějaké pivo. (úsměv)
Další aktuality