Lukáši, jak se to vlastně sešlo, že jste teď v Helasu?
Ukončil jsem studium v Americe a kontaktoval jsem trenéra Václava Kubíčka, jestli by mi nezvládnul domluvit studium a působení v Brně. Studium se nakonec nepodařilo, ale řekl mi, že mohu jít hrát futsal a mohu s ním trénovat fotbalovou Spartu Brno U17 a U19. Ozval se trenér Galia, že by o mě měli zájem, takže jsem se stal součástí Helasu.
Návrat do jižních Čech nepřipadal v úvahu?
Úplně ne, protože futsal mi v Americe hodně chyběl a chtěl jsem se mu dál věnovat. Když se objevila tato možnost, tak jsem si chtěl hrát 1. futsal ligu. Takže jsem teď v Brně.
V USA jste chtěl být déle, pokud si to dobře pamatuji. To nedopadlo proč?
Kvůli finančním důvodům, protože to moje studium v Americe se to skládá z akademického a sportovního stipendia. Můj trenér si mě příliš neoblíbil, a nebo nevím, jestli jsem nehrál úplně pod jeho očekávání, tak se rozhodl mi sportovní stipendium neprodloužit. Bez toho bych to sám finančně nezvládl.
Jak vás přivítali v Helasu?
Jsem jeden z těch mladších, ale všichni mi pomáhají, trenér taky. Je jen otázka času, kdy se to do toho pořádně dostanu a pochopím všechny taktické věci a bude sedne si to.
Začal jste třemi vítězstvími, ty domácí byli asi jednodušší než to druhé venku, je to tak?
První zápas byl na domácí půdě a na Kadaň jsme se dobře nachystali. Měli jsme i video a bylo to pro nás mnohem snazší. Kadaň se snaží hrát futsalově, to v Olomouci to byl víc takový ten fotbalový boj.
Právě v Olomouci jste vyhrávali 5:1, co se pak stalo?
Nevím, jestli tam byl z naší strany nějaký výpadek koncentrace, snížili na 5:2 a najednou do toho začali šlapat, jsou to všechno mladý atleticky vybavení kluci a začalo jim to tam padat, měli štěstí a my trochu smůlu. Naštěstí jsme to nakonec zvládli, na konci jsme jim dali na 6:5 a odvezli jsme si tři body.
Co ambice Helasu? O čem se v kabině bavíte? Když skončila Sparta, tak by člověk čekal, že Helas bude chtít dojít do semifinále.
Hned na prvním tréninku v přípravě mi pan Galia řekl, že chceme hrát dvě semifinále. V lize a v poháru. V poháru už jsme kus odehráli, vyhráli jsme Jihomoravskou část. Jsem rád, že klub má vysoké ambice.
Jaký byl pro vás návrat do Čech? Nemrzí vás, že pobyt v USA nebyl delší?
Pro mě to bylo snadné, protože já mám rád českou kulturu, český humor. I když jsem v USA poznal nové kamarády, kteří mi budou chybět, ale určitě se s nimi někdy uvidím. Celé té zkušenosti vůbec nelituji, i když to bylo kratší, než jsem původně plánoval. Stálo to určitě za to. Naučil jsem se anglicky, což musím nějak udržovat, protože když se angličtina nepoužívá dennodenně, tak se hodně rychle ztratí. Spoustu věcí jsem si vyzkoušel, poznal jsem novou kulturu, užil jsem si to. I kdybych věděl před začátkem studia, že to bude jen na jeden rok, tak bych tam znova jel.
Jak to vlastně dopadlo s tím studiem tady v Čechách, to jsme nějak zamluvili…
Studuji nakonec v Olomouci, je to hodina dojíždění z Brna. Studuji tělesnou výchovu a sport se specializací na fotbal. V budoucnu bych se rád věnoval trénování fotbalu, teď mládež potažmo za pár let u chlapů.
Další aktuality