Jste trenérem mistrů republiky. Jaký je to pocit?
Neuvěřitelně krásný. Když jsem loni v létě přebíral tým, věděl jsem, že na mě leží obrovská zodpovědnost, ale zároveň mě čeká i velká příležitost. V chrudimském klubu jsem vyrůstal, zažil jsem v něm jako hráč krásné roky a teď jsem měl tu čest dovést ho jako trenér až na samotný vrchol, což byl pro mne další neuvěřitelný zážitek.
To jsme ale až na konci příběhu, teď začneme od začátku. Jak vám bylo, když jste v srpnu začal trénovat, navíc kluky, se kterými jste ještě před třemi měsíci hrával?
Upřímně přiznám, že to pro mě bylo za začátku velice těžké. Když jsem poprvé stál na tréninku jako hlavní trenér a přede mnou byli kluci, se kterými jsem ještě nedávno hrál, chvíli mi trvalo, než jsem si to v hlavě srovnal. Najednou jsem nebyl "jeden z nich", ale ten, kdo má rozhodovat a tým vést. Na druhou stranu pro mne bylo velké plus, že jsem všechny dobře znal a věděl jsem, co od koho očekávat. Byl jsem v obraze, co každý z hráčů umí, kde je jeho síla a kde jeho slabina. Rozhodující bylo, že kluci to takto přijali a vložili ve mně svoji důvěru, za což jsem jim více než vděčný.
Kádr jste měl zúžený takřka o všechny Brazilce (až na Maxe). Cítil jste to jako výhodu nebo oslabení?
Omlouvám se, ale já už Maxe za Brazilce nepovažuji (úsměv). Samozřejmě jsme ze začátku sezony s kolegy z trenérského týmu nevěděli, co od nastalé situace očekávat, na druhou stranu nám i po odchodu cizinců pořád zůstal velice kvalitní kádr, se kterým jsme byli připraveni bojovat o nejvyšší příčky. Nakonec se to z mého pohledu ukázalo jako výhoda, protože se tým více semkl a táhl za jeden provaz, což se nejvíce ukázalo ve finálových zápasech.
Navíc v létě přišli do Chrudimi dva skvělí futsalisté Vahala se Seidlerem…
O Michalovi s Ondrou jsme v klubu dávno věděli a pokoušeli se je získat do našeho týmu, protože jsou jedni z nejlepších českých futsalistů. Nakonec do mužstva výborně zapadli, a to jak po futsalové, tak po té charakterové stránce. A oba byli velikým přínosem.
Kdy jste si poprvé řekl, že máte kádr na to vyhrát titul?
Někde uvnitř sebe jsem tomu věřil již před začátkem sezony. V průběhu základní části jsem ale poznal, že tým má nejen kvalitu, ale i charakter a týmového ducha, což mě utvrdilo v tom, že jdeme správnou cestou.
A naopak, kdy vám bylo v sezoně nejhůř?
Těch momentů bylo několik, třeba nám úplně nevyšel úvodní přípravný turnaj v Rize. Další těžkou chvílí bylo vypadnutí z poháru nebo nepovedený domácí zápas se Slavií. V těchto momentech pro mě jako začínajícího trenéra přicházely chvíle pochybností. Ale paradoxně tyto momenty nám všem ukázaly, že nic nepůjde samo a musíme v tréninku i zápasech odevzdat maximum, abychom mohli být úspěšní.
Základní část, čtvrtfinále i semifinále jste projeli jak nůž máslem, bez porážky…
Je pravdou, že všechny tyto úseky soutěže jsme prošli bez porážky, ale upřímně – jednoduché to rozhodně nebylo. Zvenčí to může vypadat jako dominance, ale každé vítězství stálo spoustu práce. Na druhou stranu jsme po průběhu sezony čekali, že opravdu těžká série přijde až ve finále, což se potvrdilo semifinálovými výsledky obou finalistů.
Pak přišlo finále a „zase“ Plzeň. Jak vnímáte s odstupem dvou týdnů tuto sérii?
Finále bylo neuvěřitelně náročné. Oba týmy do toho šly naplno, každý zápas měl obrovskou váhu a skvělou atmosféru. Bylo jasné, že Plzeň je velmi kvalitní soupeř, obhajuje mistrovský titul a nedá nám nic zadarmo. Museli jsme proto být připraveni nejen fyzicky, ale hlavně po mentální stránce. Věřil jsem v kluky a v jejich schopnost zvládnout tlak, zachovat chladnou hlavu a ukázat na hřišti to nejlepší. To, že jsme dokázali vyhrát titul v pátém zápase, byla ukázka nejen kvality všech hráčů, ale i týmové soudržnosti.
Proč se v sérii na palubovce soupeře nedařilo tak jako doma? Mohl za to i povrch?
Myslím, že oba soupeři dokázali perfektně využívat domácí prostředí. Povrch určitě svoji roli hrál, protože u nás je palubovka velice rychlá, s čím může mít soupeř v průběhu utkání velké problémy. Naopak plzeňská palubovka je známá svým znečištěním od házenkářského lepidla, což je pro hostující tým vždy komplikace. V konečném důsledku si ale nemyslím, že by rozhodovala palubovka.
Asi se shodneme na tom, že nakonec bylo lepší vyhrát titul v pátém zápase doma před vlastními fanoušky, než kdyby se to povedlo v pátek v Plzni…
To, že se to povedlo v pátém zápase doma v Chrudimi a před vlastními fanoušky, bylo úžasné. Na druhou stranu bych všemi deseti bral i vítězství ve čtvrtém utkání v Plzni, ale bohužel jsme toto střetnutí nezvládli. Nakonec ale asi bylo vše tak, jak mělo být a my si užili oslavy v zaplněné chrudimské hale.
Tlak na trenéry je větší než na hráče. Po úspěšném konci jste asi musel zažít obrovskou úlevu.
Upřímně přiznám, že jako hráč jsem to tak celé nevnímal, prostě jsem chtěl na hřišti nechat všechno a odevzdat to nejlepší. Tlak na trenéra je však úplně jiný než na hráče. Když jsem byl na hřišti, měl jsem věci částečně ve svých rukou, ale jako trenér jsem dělal rozhodnutí dopředu a pak už jen doufal, že budou úspěšná. Více než tlak jsem také cítil zodpovědnost za výsledky celého týmu.
Na zisk titulu určitě měla velký vliv i dobrá parta v kabině. Ta se vám podařila vytvořit jak?
Nemyslím si, že by to byla moje zásluha. Kolektiv a atmosféru v kabině tvořili zejména hráči samotní. Měli jme v kabině opravdu silné jádro, okolo kterého se vytvořila parta, jež táhla za jeden provaz. Hodně tomu pomohli zkušení hráči, kteří dokázali mladším poradit a usměrnit je. Já jsem se jen snažil mít lidský a férový přístup ke každému z nich.
Jedním z důkazů atmosféry v týmu byly i vousy, které si celý tým nechal při play off narůst…
Co si pamatuji, tak s tím přišel Michal Seidler, byl na to zvyklý a říkal, že vousy dělají titul. Nějak jsme se toho všichni chytli a nakonec se ukázalo, že toto tvrzení bylo pravdivé. Jak to tak vypadá, máme pro play off novou tradici (smích).
A škrábaly?
Škrábaly, bylo to nepříjemné a poslouchali jsme to hlavně doma (úsměv). Všichni jsme ale věděli, že musíme vydržet a neurazit štěstěnu. Upřímně jsme se všichni těšili, až je shodíme, ale nejhůř na tom byl asi Tomáš Koudelka, kterého jsem po oholení měl problém poznat (smích).
Na závěr položím obligátní otázku, kterou ale prostě dát musím. Budete u kormidla FK Chrudim pokračovat i v příští sezoně?
V minulém týdnu jsem měl schůzku s vedením klubu a domluvili jsme se na mém pokračovaní ve funkci trenéra i v příští sezoně. Přiznám se, že se na to velmi těším a doufám, že budeme pokračovat v dosavadních úspěších. Samozřejmě patří veliký dík a obdiv mé manželce Barče, která mě v mém rozhodnutí podporuje a já jsem jí za to velice vděčný. Skloubit rodinu, trénování a pracovní povinnosti je totiž občas časově velmi náročné.
Vaše prodloužení kontraktu je skvělá zpráva. Jak se tedy těšíte na to trénovat tým v Lize mistrů?
Liga mistrů je v nadcházející sezoně jedním z našich cílů. Je to určitě nejvíc, co může futsalista na klubové úrovni dosáhnout a jeden z důvodů, proč všichni chtějí titul získat. Uvidíme, do jaké skupiny budeme nalosováni a jaké týmy nám budou přiděleny do skupinové fáze. Přestože to určitě bude velice těžké, naším cílem je postoupit do Elite Round, kde se budeme chtít poprat o historický postup do Final Four.
Další aktuality