Na sociálních sítích se objevily fotky, jak si vystavujete s vaší přítelkyní házenkářkou Slavie Vendulou Fryčákovou získané medaile. Nemá k tomu nějaké komentáře, že ty její mají trochu cennější hodnotu?
Jistě, že má. (úsměv). Jsem pod tlakem, když ona má zlato a já ne. Musím uznat, že jsme se oba shodli na tom, že máme za sebou úspěšnou sezonu. Z ligy má zlato, z finále poháru má stříbro. My máme bronz z ligy a z poháru taky stříbro. Každý máme dvě. Ona má tu nejcennější, takže je teď trochu přede mnou.
Předpokládám, že se hodně podporujete a fandíte si. Určitě jste dokázal i lépe vnímat její situaci po operaci kolene…
Určitě jsem jí v tom nenechal. Vendula je v tomto hodně poctivá, dostává se do toho až neskutečně svižným tempem, nemá s tím žádné potíže. Na zápas to ještě zdaleka není, ale je v tom velký posun. To byla jediná kaňka na tom, že ve zlaté sezoně neodehrála více utkání. Musíme se zeptat jejího lékaře, bývalého futsalisty Petra Olivy, jestli už v listopadu bude hrát. Ten bude mít hlavní slovo. Jinak doma to funguje, ona má házenou, já futsal. Potkáváme se někdy pozdě po tréninku, ale navzájem tomu rozumíme, to je jasné. Naopak volné dny si umíme užít ve velkém.
Když se ohlédnete za tou poslední futsalovou sezonou, nepřipadá vám s odstupem času bronzová medaile ještě více neuvěřitelná?
Jak se to vezme. Já jsem vždy tvrdil, že ten tým má sílu. I před sezónou jsem nás viděl celkem vysoko. Po celou sezonu jsme nebyli často kompletní, dva zápasy za sebou jsme neodehráli ve stejné sestavě. Pořád nám z toho někdo vypadával. I mladí kluci, kteří do toho naskočili, nebo ti, kteří neměli takové zápasové vytížení, dokázali, že na to mají. Ti, co měli tým táhnout, tak ho opravdu táhli. Všechno se to sešlo. Byla to také velká zásluha Zdeňka Slámy. On věděl, že tomu může nechat trochu volnosti, ale věděl, kdy zvýšit hlas a udělat věci třeba důrazněji. Máme dvě zasloužené medaile. To nikdo nemůže zpochybnit. Z toho mám radost, odehráli jsme to také s řadou odchovanců, to mě těší taky. Neskutečný úspěch Slavie. Myslím si, že ještě teď si to nikdo neuvědomuje. Že nám to dojde až za pár let, až se za několik let podíváme na soupisku, kdo za nás hrál, a budeme na to hrdí.
Vy jste byl stálicí první čtyřky, kolem vás se spoluhráči střídali. Jak osobně vidíte vy osobně svoji bilanci?
Byla to jiná sezona, než jsem před tím zažil. Byl jsem vždy zvyklý na stejné složení čtyřky. Teď se to okolo mě točilo a já sám čekal, jak to vlastně zvládnu. Nakonec jsem vzal tu tíhu zodpovědnosti trochu na sebe a střelecky to pro mě byla nejlepší sezóna ve Slavii. Bodově jsem měl i lepší sezónu před dvěma lety, ale gólů jsem dal nejvíce letos. Bylo to i tím, že jsem spoustu situací bral na sebe a nehledal lépe postaveného spoluhráče. Myslím, že v některých situacích, kdybych měl trochu více štěstí, mohlo být gólů a celkově bodů více. V play-off jsem byl nejlepší střelec týmu. Jsem rád, že si držím stejnou výkonnost již několik sezón po sobě. Věřím, že pokud mi bude držet zdraví, že to ještě několik sezon na této úrovni a v této formě zvládnu. Udělám pro to maximum.
Zdálo se mi, že největší pokrok byl v zakončení, že ubylo těch pasáží sezony, kdy vám to tam nepadalo…Teď třeba jste dal v semifinále Chrudimi gól patičkou. Cítíte to taky tak?
Beru to s pokorou, protože nikdy nevíte jakou formu budete mít a ono se to může jakkoliv otočit a nemusí se tolik dařit, což je ve sportu normální. Já myslím, že se to zlepšilo a to i díky našemu trenérovi brankářů Mariovi Vozárovi. Zní to trochu blbě, ale právě s ním to hodně pilujeme. On jako zkušený futsalový gólman ví, kam je dobré střílet. Kde to brankářům dělá největší problém. Ale je pravda, že jsem začal víc zakončovat a už tolik nehledám spoluhráče v lepších pozicích. I kdyby to neměl být gól, vezmu situaci na sebe. Je to samozřejmě dáno i tím jaké postavení v týmu mám. Každopádně herní zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral, se i v zakončení projevují. Jen mám pořád na paměti, že můžu spoustu věci zlepšit, takže jsem rád, že již začala příprava a že se jde do práce. Budu se snažit zase svoje výkony o kousek posunout.
Dostal jste pozvánku do reprezentace na turnaj do Thajska. Co jste si v tu chvíli říkal?
Já už několikátou sezonu pozvánky do reprezentace dostávám. Toho zápasového vytížení tolik zatím nebylo. Teď nejedou kluci z Plzně, tak by to snad mohlo být lepší. Těším se na to, pro mě se nic nezměnilo, já vždy rád pojedu, když můžu, dělám vše poctivě jako ve Slavii. Nemusel jsem ani měnit svoji individuální letní přípravu, od začátku července chodím ke kondičnímu trenérovi Matěji Rajnochovi. Udělali jsme tam kus práce. Věřím a doufám, že na letošní můžu být velmi dobře připravený, dělám pro to maximum. Hlavní je, abych zůstal zdravotně v pořádku a co nejrychleji se dostal do zápasové praxe. Ty začátky sezóny mám z únavy trochu slabší, takže i v tom by mi i ten turnaj v Thajsku mohl pomoci. Těším se tam.
Už jste tak daleko někdy byl?
Nebyl. Já mám moc rád slony, to jsou moje nejoblíbenější zvířata, i když v Bangkoku asi nebudou. (úsměv)
Poletí s vámi také Jan Žežulka a Tomáš Kuchta. Oba jste vedl v dorostu jako trenér. To musí být dobrý pocit, je to tak?
Honza Žežulka už futsal nějakou dobu dělal, když jsem ho začal trénovat. U Kuchtiče je to jiné, když do Slavie přišel, tak ho nikdo nechtěl, všichni říkali, že je to jenom takový poctivý kluk, který na to nebude mít. Ale já jsem viděl, jak se týden od týdne zlepšuje. On má v sobě oheň. V áčku to bylo znát, že se proti němu těžko hraje, bolí to s ním. Dokáže potáhnout balon, dát branku. Podával skvělé výkony. Je to budoucnost nejenom Slavie, ale celého českého futsalu. U něho taky platí to, že to má v hlavě srovnané, je to slušně vychovaný kluk, takže si nemyslím, že by měl kvůli této pozvánce nějak zpychnout. Jediné, co mu vyčítáme, jsou příliš časté fauly. Ale na tom určitě zapracuje.
V Thajsku se ve skupině utkáte s Afgánistánem a Mozambikem, jaké zápasy vás tam podle vás čekají?
Nebude to tam vůbec jednoduché, futsal už umí hrát všude na světě. Navíc je pauza a pojedou tam všichni z letní přípravy. Každý budeme v jiné zátěži z přípravy. I to bude hrát svoji roli. Uvidíme, jak to bude vypadat..
Pojďme zpátky ke Slavii. Co jste říkal tomu, jak zvládnul Zdeněk Sláma svoji první trenérskou sezonu?
Kromě té finálové sezony, to byla nejúspěšnější sezona v historii Slavie. Zdeněk se v tom trochu ze začátku hledal, ale rychle a efektivně našel mantinely a jako trenér udělal za ten rok ohromný posun. Celá kabina za ním stojí. To je hodně důležité. Kdyby nám řekl, abychom skočili do zdi, tak bychom to udělali. Víme, že on stojí za námi. Tato symbióza je velmi důležitá a funguje skvěle. Dávám to za příklad ve fotbalové Slavii. Hráči by pro Jindru Trpišovského udělali cokoliv na světě. Bezmezně mu věří. Díky tomu jsme v loňské sezóně dosáhli na takové výsledky.
Sezona to nebyla jednoduchá i třeba z toho finančního hlediska. Kromě soupeřů jste čelili ještě dalším trablům. Jak se s tím tým srovnával?
Podmínky byly jiné, tím se odkryl a ukázal charakter a morální vlastnosti jednotlivých hráčů. Všichni si zaslouží poděkování. Dostávali různé nabídky, ale zůstali tady, a pro Slavii odvedli velký kus práce. Musím před týmem smeknout klobouk.
Co čekáte od nové sezony?
Čekám, že znovu budeme bojovat o medaile. Tým se asi trochu změní, ale my budeme chtít zopakovat stejný úspěch, nebo to ještě o trochu vylepšit. Na tom se určitě nezmění nic.
Kapitán Jan Homola má na svém kontě už nejvyšší počet ligových startů v červenobílém dresu v celé historii klubu. Ve 29 letech vstupuje v Edenu do své desáté sezony. Čeká ho také další reprezentační sraz a nové zkušenosti v dalekém Thajsku. Před prvním tréninkem letní přípravy se ještě ohlédl za minulou sezonou.
Další aktuality