Na úvod mi v krátkosti zhodnoťte třetí finálový duel.
Podle mého šlo z naší strany o nejpovedenější výkon v celé sérii. Měli jsme utkání vyhrát již v základní hrací době, šance na to určitě byly. Sice jsme po prvním poločase o dva góly prohrávali, ale ve druhém jsme hráli dobře a opravdu bylo blízko k tomu, že zápas do penalt vůbec nemusel dojít.
Proč si myslíte, že jste velkou převahu ve druhém poločasu zúročili pouze dvěma góly?
Těžko říct. Přestože domácí velmi dobře bránili a také brankář Vahala něco pochytal, vypracovali jsme si nejméně čtyři gólovky, které se daly proměnit. K naší smůle se tak ale nestalo. Škoda.
Na řadu tak přišel penaltový rozstřel, vaše specialita…
Před zápasem jsem říkal, že mám úspěšnost chycení penalt zhruba dvě z pěti, ale je to o tom, že z těch pěti soupeřových střelců to většinou dva kopnou tak, že je to chytatelné. V tomto rozstřelu jsem šel ale pouze na tři, střídali jsme se s kolegou Dudem po jednom pokusu, a já jsem měl tu smůlu, že když se kopalo na mě, byla to rána nahoru, zatímco právě zrovna na ty dvě „chytatelné“ jsem nebyl v brance. Jedna šla na tyč a druhá prolétla Dudovi do sítě jeslemi.
Jak to po zápase vypadalo v kabině?
Samozřejmě tam panoval velký smutek, protože jsme věděli, že toto utkání šlo uhrát a že jsme byli výhře opravdu blízko. Chtěli jsme sérii ještě jednou vrátit do Heřmanova Městce, kluci zápas odmakali, ale bohužel se to nepovedlo.
Vy jste hráč Nejzbachu Vysoké Mýto a stejně jako loni jste posílil tým až před vyřazovací částí. Máte tedy určitý odstup a můžete srovnávat. V čem to bylo oproti loňsku jiné, že loni zisk titulu vyšel a letos ne?
To je těžká otázka. Oba finalisti měli letos trošku jiný tým, oba byli posíleni zejména Brazilci, ale na konkrétní hodnocení jsem u týmu nebyl zas tak dlouho. Plzeň však doplnila kádr opravdu dobře, třeba v prvním zápase série, kdy nás porazila 6:0, hrála fakt skvěle, byla hladovější. Ale my zas extrémně špatně, to jsem Chrudim nepoznával ani já, tam jsme nic nepředvedli. Ve druhém domácím střetnutí už byl náš výkon podstatně lepší, vyhecovaný, takhle by se asi mělo bojovat o titul. Zde si však nemůžu pomoci, toto utkání ovlivnili rozhodčí. No a ten dnešní třetí rozhodla penaltová loterie. Takže to vidím tak, že oba mančafty byly vyrovnané, rozhodovaly maličkosti a letos se holt to štěstíčko přiklonilo k Plzni.
Snad se na mě nebudete zlobit, když prozradím, že vám v červenci bude již 48 let. Jaká tedy bude vaše další futsalová budoucnost?
(smích) Ta se bude odvíjet od situace v Nejzbachu. V současné době nikdo neví, jak to tam dopadne, jestli se druhá liga přihlásí či nikoliv, samozřejmě všechno závisí na financích. Co jsem slyšel, tak existují dvě varianty: buď druhá liga nebo divize. Pokud by dopadla ta horší varianta, asi bych se vrátil zpátky do celku Peliny Choceň, kde jsem vlastně s futsalem začínal.
Peliny hrají jakou soutěž?
Hrály také divizi, ale když v této soutěži zavedli jednokolový systém, přihlásily se pouze do krajského přeboru, kde se zápasy hrají turnajově a jsou tam mnohem menší náklady. Co vím, udělalo to takto víc týmů.
A co vy a velký fotbal?
Tam jsem si sám vymyslel post, kterému z legrace říkám „brankář na telefonu“ (smích). To znamená, že když v béčku Chocně, kde bydlím, nemají gólmana, je zraněný nebo se vykartuje, tak mi zavolají a já jim jdu vypomoci. Většinou to bývá tak pětkrát, šestkrát za sezonu. Jinak mám víkendy volné.
Co o vás ještě vím, tak máte dvě děti. Potatili se?
Přesně tam, mám jedenáctiletého Filipa a sedmiletou Viktorku. Oba tedy zkoušeli fotbal, ale v kovidové době to bylo špatně s tréninky. Tak se teď vrhli na baseball za Orli Choceň. Zatím je to baví, tak uvidíme, jak jim to dlouho vydrží. Já s nimi jezdím po zápasech a cítím se jako hrdý otec (smích).
Další aktuality