Trenér Marek Kopecký říkal, že by ocenění trenér roku okamžitě vyměnil za obhajobu titulu s Plzní, předpokládám, že vy taky.
S tím naprosto souhlasím, beru to taky tak. Hned.
S odstupem času, proč jste podle vás ve finále play off neuspěli?
Problémem bylo to, že se nám zranil Tomáš Vnuk, který je nadstandardním hráčem. Nemáme takovou kvalitu v šíři kádru, jakou má právě Chrudim, nebo měly minulý rok Teplice, kde hrálo dvanáct opravdu nadstandardních hráčů. My jsme to odehráli v šesti, v sedmi lidech a už bylo v závěru vidět, že jsme neměli sílu. Chrudim nás ve čtvrtém zápase převálcovala.
Udělali jste ale pro obhajobu maximum, souhlasíte?
Já si myslím, že to bylo úplné maximum, protože už v semifinále s Teplicemi jsme prohrávali nula dva na zápasy a říkám to, že to pro mě byla ta nejlepší série, kterou jsem ve futsale odehrál. Do teď tomu nevěřím, jak jsme dokázali tuto sérii otočit a postoupit do finále.
Vy jste byl nejlepší střelec play off. Sledujete tyto osobní statistiky? Jak jsou cenné, když nakonec tým skončí na druhém místě?
Sledujeme to myslím všichni. U nás máme Michala Holého, který ví úplně všechno, kdo má kolik zápasů, kdo má kolik gólů. On je na to trochu takový pacient, v dobrém slova smyslu. Sleduje i u druhých hráčů, takže tohle jsme věděli. Je pravda, že v play off jsme hráli na šest, sedm lidí a většinu času jsme byli na palubovce. Chrudim střídala po dvou minutách, my jsme tam zůstávali déle. Odehráli jsme toho víc.
Máte devátou cenu pro nejlepšího futsalistu, neomrzí se to?
Určitě se to neomrzí, je to pěkné. Ale jak jsem říkal David Drozd i Ondra Vahala by si to zasloužili a já bych jim to přál.
Při přebírání ceny jste říkal, že každé ráno vstáváte a těšíte se na futsal. Opravdu?
Kdyby to tak nebylo, tak bych to asi bral jinak. Já jsem měl to štěstí, že jsem vždy byl v klubu, který měl ambice a chtěl vyhrát titul. Ať to bylo tady u nás, nebo v zahraničí. Kdyby to bylo jinak, kdybych hrál někde, kde si kluci chodí jenom zahrát, tak bych to viděl jinak. Ambice mě posouvají a vždycky chci dosáhnout na ten nejlepší výsledek.
Co reprezentační kvalifikace, jak vidíte situaci tam. U vás v Plzni se to prohrou s Arménií pěkně zkomplikovalo.
Přesně. Nikdo z nás to asi nečekal, ale na druhou stranu, kdo futsal sleduje, tak věděl, že Bosna a Arménie nebudou lehcí soupeři. Hlavně Arménie, která má pět top Brazilců. Bylo vidět, že to nebudou žádní nazdárci. Nechci říct, že jsme k tomu přistoupili nějak vlažně, ale abych pravdu řekl, že jsme na ně ani v jednom zápase neměli. Nezbývá nám než porazit Bosnu. Nejhorší na tom je, že se hraje u nich. Nebude to vůbec snadné, ale bude to relativně lehčí soupeř než Arménie. Doufám, že to zvládneme a postoupíme do další fáze. Pokud bychom to nezvládli, bylo by to velké zklamání a ostuda.
Trenér Marek Kopecký říkal, že příjezdu domů ze zápasu sleduje španělskou futsalovou ligu. Co tomu říkáte?
Pro futsal je to jenom dobře, tak zapálených trenérů je tady málo, bylo by dobře, kdyby jich bylo víc a víc. On přijde domů po tréninku, tak první, co udělá, pustí si futsal a vymýšlí různé varianty pro naši hru, sleduje standardky, výjezdy a další věci. Jak říkám víc takových trenérů.
Co vy jako hráč, na čem vy pracujete? Co byste ještě zlepšil? Na pódiu jeden oceněný říkal, že má spoustu věcí na zlepšení…
Ten, kdo to říkal, má dvacet pět let! Já už bohužel tak mladý nejsem. (úsměv) Chtěl bych být pořád tím, kdo týmu pomůže góly, asistencemi nebo svými výkony. Nechtěl bych se dostat do starého železa, ještě si myslím, že tady pár roků můžu hrát.
Během večera také někdo říkal, že futsal má malé hřiště, malé branky, vám to jako střelci vyhovuje, že je ve futsale menší branka?
Ze mě si všichni dělali srandu, když jsem hrál fotbal, protože tam jsem góly nedával a ve futsale mi to tam padalo. Všichni mě popichovali, že netrefím velkou branku a trefím tu, co má dva metry. Je to určitě jiná disciplína. Ve fotbale si útočník myslí, že když jde sám na gólmana, tak branku dát musí, protože ta branka je tak velká, že to prostě nejde nedat. Už si tak věří, že to dá, až to pokazí. Ve futsale, kde je branka menší, tak to není tak snadné a musíte to udělat maximálně dobře, abyste tu branku dali.
Vy jste dal v reprezentaci nejvíc branek v celé historii. Jaký je to vůbec pocit?
Abych řekl pravdu, kdyby mi to někdo řekl před patnácti lety, když jsem začínal s futsalem, tak bych si klepal na čelo. Martin Dlouhý byl vždycky můj vzor a jak jsem věděl, kolik on dal gólů v lize a v reprezentaci, tak jsem si říkal, že bych chtěl být jenom z půlky tak dobrý jako on. Mně se podařilo něco, co se dlouho nikomu nepodařilo. I když bych mu to přál.
Jaký na to máte recept? Stihnete se třeba před střelou zamyslet, nebo řešíte situace před brankou intuitivně?
Někdo to tak má, že nad tím nepřemýšlí a padá mu to tam. Já jsem spíš typ, který se na to připravuje. V české lize většinu brankářů znám, vím, co dělají v jednotlivých situacích, a tak se snažím to podle toho střelu umístit.
Je radost z každého gólu pořád stejná? Nebo to s léty trochu opadlo?
Mám velkou radost z každého gólu, když o něco jde. V reprezentaci z každého, nebo v play-off ve finále, v semifinále. V těch běžných ligových zápasech, kde třeba o mnoho branek vedeme, to je samozřejmě trochu jiné.
Všiml jsem si, že nemáte zase tolik asistencí. Čím to je?
To je pravda, že jich tolik není. U nás na to je Michal Holý. Nebo Tomáš Vnuk, oni umí prostě nahrát. Každý má v týmu nějakou úlohu a myslím si, že se dobře doplňujeme.
Co jste si přál do nového roku?
Hlavně zdraví. Zbytek vždycky nějak dojde. Celému českému futsalu přeju jenom to nejlepší, aby se všechno jenom zvedalo. Myslím si, že je to na dobré cestě, mladí talentovaní hráči půjdou stále výš a výš a vychovají se i pro reprezentaci, která z toho bude těžit.
Další aktuality