Marku, nemůžeme začít jinak než otázkou, jak sis užil mistrovské oslavy?
V rámci svých možností jsem si je užil. Jelikož příliš neholduji alkoholu, tak jsem spíše všechno sledoval a těšil se z toho, jak kluci oslavují. To asi pro mě byla největší oslava, vidět, jak z toho mají hráči a vedení klubu radost.
Jak jsi vstřebal ten úspěch a jak se na něj díváš s měsíčním odstupem?
Po počáteční euforii bezprostředně po vyhráném finále už to ze mě opadlo. Občas to ještě nějaké dozvuky má, ale momentálně už spíše přemýšlím o nové sezoně. Dívám se na to ale pořád stejně. Je to obrovský úspěch pro celý plzeňský futsal, Plzeňský kraj a náš klub. Ale jak říkám, už se dívám zase dopředu na další sezonu.
Co tě v té uplynulé sezoně nejvíce překvapilo?
Umístění České Lípy na posledním místě. To mě opravdu překvapilo, protože si troufnu říci, že Česká Lípa měla kádr na to, aby hrála kolem 6. místa. Po restartu soutěže mě překvapila ta jejich špatná série plná proher a že se z toho nedokázali dostat. Poté mě ještě překvapilo, jak jsme si my poradili s play-off. Dokázat ho projít v devíti zápasech, to jsem nečekal ani já.
Myslel jsi po konci play-off na futsal nebo jsi se od něj na nějakou dobu odstřihnul?
Po oslavách jsem si promítal v hlavě celou tu sezonu. Během toho dalšího týdne po skončení sezony jsem zhlédnul všechny zápasy semifinále se Slavií a všechny zápasy finálové série, takže myšlenkami jsem ve futsalu pořád.
Těšíš se, až se tým opět sejde na start přípravy a znovu se rozjede ten kolotoč?
Futsal mi už chybí. Už je to měsíc bez kontaktu s kabinou a s celým klubem. Musím říct, že už se doopravdy těším, až to začne a půjdeme na další výzvy, které nás v příští sezoně čekají.
Jaká byla a je náplň tvého posezonního volna?
Nejdříve jsem si vyhodnocoval tu naši sezonu. Nyní sleduji vyvrcholení play-off španělské ligy, kde probíhá finále mezi Barcelonou a Levante. Koukal jsem na ruskou Superligu. Když už se nevěnuji futsalu, tak se snažím hodně odpočívat, hodně spím, chodím na procházky do lesa, jezdím na kole, takže je to spíš takové nabírání sil na tu další náročnou sezonu.
Vyhrál jsi mistrovský titul jako hráč i jako trenér. V čem je největší rozdíl?
Pocity po zisku titulu jsou v obou případech podobně skvělé. Jako trenér jsem cítil daleko větší zodpovědnost za ten výsledek, za tým a celkově za víc věcí. V tom bych viděl ten největší rozdíl.
Několik klubů si Plzeň přálo jako soupeře v play-off. Bude teď náš tým spíše ten, proti kterému nebude nikdo chtít hrát?
To je spíše asi otázka na ty ostatní kluby, které si nás přály a byli jsme pro ně hratelným soupeřem. Musíme zůstat nohama pevně na zemi a dál tvrdě makat, abychom pro každého byli nepříjemným soupeřem. Za ty dva roky, co jsem u týmu, jsme z 51 zápasů prohráli pouze 3. Na to musíme navázat a potvrzovat, že jsme si ten titul zasloužili. Nesmíme si myslet, že to půjde samo, každý soupeř nás bude chtít porazit. Musíme tvrdě pracovat dál, možná ještě víc a budeme chtít všem dokázat, že na tom vrcholu českého futsalu jsme zaslouženě.
Závěrečná otázka směřuje do Evropy. Sleduješ zahraniční soutěže a jejich mistry vzhledem k účasti v Lize mistrů?
Mám trošku přehled o mistrech těch svých zemí. Nějakým způsobem jsem to sledoval, ale momentálně už spíše jen čekám, jestli půjdeme do toho předkola nebo rovnou do skupiny hlavní fáze. Až podle toho, koho nám los přisoudí, tak začnu řešit ty jednotlivé soupeře.
Další aktuality