„Velmi dobrá sezona. Podařilo se nám porazit dva týmy z top pět, Spartu a Teplice, což se nikomu jinému od šestého místa níž nepodařilo,“ neskrývá spokojenost šéf Olympiku. V rozhovoru pro Deník mimo jiné mluví o budoucnosti obou hráčů zapůjčených letos na Spartu.
Proti minulému ročníku jste šli do boje s velmi mladým týmem…
Ano. Převládali kluci z úspěšné U19, která v minulé sezoně vyhrála základní část juniorské ligy a ve final four skončila třetí. V týmu nepokračovali Vokoun, Žampa, Mažári. Hostování nebo přestup jinam v průběhu sezony realizovali ještě Gabčo a Zdržálek. Po několika letech odešel i brankář Mareš a kariéru ukončil Hochman.
Několik hráčů přišlo. Většina zapadla velmi dobře, že?
Tým posílili Kasýk a Hrdý, který se ihned stal tahounem týmu. V průběhu sezony se připojil i Moravec, který svými góly několikrát přispěl k důležitým bodům. Vydařilo se i hostování brankáře Žežulky několik kol před koncem. Týmu velmi pomohl návrat Šustra, který se stal tak výrazný, že ho trenér Němec ocenil jako nejlepšího hráče sezony.
S výkony to občas bylo jako na houpačce. Čím to?
Nemůžete čekat, když máte v sestavě čtyři až pět kluků do dvaceti let, že budou stále podávat dobré a vyrovnané výkony. Jejich zkušenosti se zápasy v první lize se daly před sezonou spočítat velmi rychle. Jen Nečas a Hrdý měl odehranou aspoň jednu sezonu. Za pochodu se stále učili a sbírali zkušenosti. Bylo to vidět hlavně v zápasech s top týmy, kde jsme herně a takticky nestačili. Ale postupně bylo vidět, jak se zlepšují a kráčejí vpřed. Nejpatrnější to bylo vidět v závěru sezony, kdy jsme získali šest bodů s Českou Lípou, čtyři s Ústím, porazili Teplice a Brno a vrchol přišel v prvním čtvrtfinále v Plzni.
Kdybyste měl vybrat zápas, který vás nejvíc potěšil a naopak?
Potěšil mě vyhraný domácí zápas s Teplicemi, ale nad ním byly dva zápasy s Plzní. Ten domácí v základní části, který jsme prohráli 3:4, ale podali jsme výborný výkon a myslím, že nevyhrál lepší. Na to jsme navázali v prvním čtvrtfinále. V Plzni jsme odehráli fantastické utkání, vytvořili jsme si a promarnili tolik šancí, že to proti tak kvalitnímu týmu nepamatuji. Ovšem v zápase přišlo i největší zklamání, když jsme si čtyřicet vteřin před koncem dali vlastní gól, v prodloužení po rohu inkasovali druhý a zápas prohráli. Stále je to ve mně. Obrovská škoda.
Podruhé jste si zahráli čtvrtfinále bez vyhraného zápasu, takže napotřetí už z toho může být i něco víc? Nebo takhle neuvažujete?
Je velice těžké postoupit přes někoho z první pětky. Opravdu je tam velký výkonnostní rozdíl. Je to otázka financí a hlavně tréninkové kvantity. Po rozjezdu první ligy jsme trénovali třikrát až čtyřikrát týdně, do toho hráli jeden i dva zápasy. To se mi líbilo. Ale bylo to díky tomu, že se nehrál výkonnostní fotbal, kluci věnovali vše futsalu a mohli si i ve volných dnech odpočinout. Samozřejmě sním o semifinále a věřím, že se to brzy stane. Bez této vize by nemělo smysl dělat sport.
Asi budete souhlasit, že proti Plzni, byť byla jasným favoritem, se dalo ve čtvrtfinále uhrát víc…
Trenér Němec čtrnáct dní připravoval tým na play off. Kluci vše výborně vnímali a první čtvrtfinále bylo všem odměnou. Vyrovnání vlastním gólem chvíli před koncem oba týmy silně poznamenalo, Plzeň uklidnilo, nás srazilo. Na to navázala zbytečná chyba a gól v úvodu druhého čtvrtfinále. Bylo vidět, že náš mladý tým už nedokáže reagovat. Ovšem do třetího zápasu, kde nám chyběli ze základní sestavy Šup a Kalabis, jsme zmobilizovali síly. Statečně jsme vzdorovali a minutu před přestávkou za stavu 1:0 neproměnili dlouhou penaltu. I v tomto zápase se vše mohlo vyvíjet jinak. Ovšem myslím, že celou sérii ovlivnil první zápas.
Ve třetím čtvrtfinále jste bojovali s velmi okleštěnou sestavou. To vás muselo hodně mrzet. Dalo se něčemu takovému předejít, nebo šlo o souhrnu okolností?
Myslím, že nedalo. Ty čtyři měsíce hraní, trénování a cestování byly velmi vyčerpávající. Nezapomeňme, že všichni chodíme do práce. Únava a nemoci se projevily. Díky covidu byl skoro šest týdnů mimo Mikyska, různými nemocemi si prošli v závěru sezony i Šup a Kalabis. Zranění zad dva měsíce nepustilo do tréninku Gombáše. Zraněními si procházeli i Prejsa a Šuba mladší. Těžko můžeme tomuhle předejít, je to daň za to, že děláme profi sport v poloprofesionálních podmínkách.
Jak vůbec nahlížíte na to, že se soutěž dohrála s ohledem na to, že na přelomu roku byla odehrána tuším jen čtyři kola? Vnímáte jako největší plus, že to nedopadlo jako loni?
Přesně tak. Bylo super, že jsme mohli hrát a podařilo se dohrát. Sice ty čtyři měsíce byly velice náročné, ale byla to zkušenost, jak by to mělo tréninkově vypadat, kdyby se hráči věnovali jen futsalu. Moc se mi líbilo, jak vše fungovalo a klapalo.
Absence diváků, nutné testování, náročný program, zrušení ostatních soutěží včetně té juniorské – co z toho považujete za největší minus sezony?
Absence diváků byla nemilá a samozřejmě nám chyběli. Na testování jsme si rychle zvykli a neměli s tím problém. I s větší tréninkovou, zápasovou a dopravní kvantitou jsme se dobře vyrovnali. Brali jsme to pozitivně, uvědomovali jsme si více, že jsme prvoligový klub a vše k tomu patří. Zrušení ostatních soutěží jsme brali jako holý fakt. V kontextu toho, co se dělo ve světě, ale i u nás, asi nebylo zbytí. Zdraví je to nejvíc.
Neobáváte se, že zrušení juniorské soutěže, která vám pomáhá nacházet a vychovávat další talenty, může mít negativní vliv do budoucna?
Myslím, že ne. Jeden rok nemůže zničit to, co patnáct let budujete. Je to o práci, najít ty správné kluky a pak s nimi dobře pracovat. Nemůžeme být alibisty a za něco se schovávat. Vidím to ale i doma, jak děti sportovně vyhasly a musí dostat impulz. Ale od toho jsou dospělí, aby je znovu nastartovali, chce to jen chtít.
Jak velký zásah do rozpočtu nakonec způsobila opatření v důsledku pandemie?
Je jasné, že hodně firem mělo problémy, a to se dotklo i nás. Několik firem nás tento rok nepodpořilo, což nám udělalo v rozpočtu díru cca 250 tisíc korun. Naštěstí se podařilo Danu Kolmanovi, našemu kolegovi v čele první ligy, dostat futsal do databáze sportů, které mohly čerpat dotace Evropské unie z projektu covid. To nám velice pomohlo a dá se říci, že jsme byli na svém.
Už máte jasno o kádru na příští sezonu? Jak moc se změní?
Dát na tuto otázku uspokojivou odpověď, je brzy. Nikdo ze současného týmu by neměl odejít. Z hostování se vrátí Gabčo a Vokoun. Jestli na ně nepřijde nabídka, která by mnou zacloumala, chci, aby zůstali v týmu. Uvidíme, jak se bude v přípravě dařit brankářům a podle toho pak budeme reagovat. Jinak zvenčí asi nebude potřeba tým doplnit.
Josef Gabčo by se měl vrátit ze Sparty. Sám tvrdí, že mu angažmá hodně dalo, i když čísla neměl taková. Jak vidíte jeho budoucnost?
Pepík je naše legenda a sám ví, že je to na něm, jak k sobě přistoupí. Stále si myslím, že může všem vytřít zrak, jen musí ještě víc upravit váhu a začít víc dřít. Mluvíme spolu a věřím, že opět bude postrachem soupeřů.
Co Jiří Vokoun? Předpokládám, že o něj bude zájem i nadále a nejspíš nejen na Spartě. Je šance, že by se třeba vrátil i on?
Jak jsem uvedl, opravdu by na něj musela přijít top finanční nabídka. Chci, aby stejně jako Pepík pokračoval v Olympiku. Jejich góly a zkušenosti nám moc chyběly.
Trenér Němec by rád pokračoval s mladou brankářskou dvojicí, tedy i s Janem Žežulkou ze Slavie. Budete usilovat o jeho další působení?
Tohle je složité a v tuhle chvíli asi trochu sci-fi. Honza se v létě jistě bude chtít ve Slavii poprat o místo v brance a nebýt na třetí pozici. Stále je to junior a vše má před sebou. Ve Slavii jsou samozřejmě větší ambice na úspěch. Uvidíme, jak na tom bude, jak k tomu bude chtít přistoupit Slavie a hlavně on.
Svou fotbalovou budoucnost chce řešit i kapitán Šup. Dotkne se to nějak futsalu, který měl při angažmá v Teplicích na druhé místě?
To je ještě ve hvězdách. Rozhodne se asi v červnu, kdy budeme vědět, kde ve fotbale bude pokračovat. Na něm je hodně vidět tréninková morálka. Když je fit a stíhá aspoň dva tréninky týdně, je jeho futsalová výkonnost super. I s ním jsme neustále v kontaktu a uvidíme, kam povedou jeho fotbalové kroky. Podle toho se pak zařídíme.
Věříte, že v příští sezoně už se budete moci znovu opřít o bouřlivé prostředí ve své hale a že se tedy futsal vrátí do normálu?
Hlavně, aby se svět vrátil do normálu. Osobně o tom silně pochybuji. Myslím, že nás i příští rok čekají omezení, testování a komplikace. Doufám, že to nebude tak velké, aby lidi nemohli normálně žít, chodit do restaurací, divadel, na sport a za zábavou.
Jak by to vypadalo, kdyby se věnovali naplno pouze futsalu. I to podle předsedy klubu Pavla Šuby ukázal futsalistům Olympiku Mělník letošní program první ligy, nahuštěný do pouhých čtyřech měsíců. Výsledkem byla historicky druhá účast ve čtvrtfinále. Nejen na to, ale i na další statečné bitvy mladého týmu s některými favority mohou být na soutoku pyšní.
Další aktuality