„Je mi padesát let, v osobním životě jsem se nějak vyvíjel, nadělal samozřejmě také spoustu chyb, ze kterých jsem se vždy snažil poučit a neopakovat je. To mi umožnilo stát se úspěšným člověkem a dostat se tam, kde jsem,“ řekl o sobě v rozhovoru pro web futsal.cz Daniel Kolman.
Dane, na prosincovém výkonném výboru jste oznámil kandidaturu na pozici předsedy. Předpokládám, že to byla promyšlená věc, a ne výstřel do tmy. Jak jste k rozhodnutí dospěl?
Začnu tím, že je nutné se poklonit a poděkovat odstupujícímu předsedovi Otakaru Mestekovi za jeho dlouholetou práci s vírou, že Ota zase až tak úplně neodchází. Jeho součinnost a kooperace bude nadále velmi potřeba. Řízení futsalu, ať se na něm bude podílet jakoukoliv formou, si bez jeho spolupráce minimálně v počátečním období neumím představit. Troufám si tvrdit, že přes veškeré organizačně systémové rozepře, které s Otou máme, je naším společným a zásadním zájmem to, aby se futsal posouval kupředu a pozitivně se rozvíjel. Jsem přesvědčený, že vím, co je potřeba změnit, přenastavit, a na co se zaměřit, aby to fungovalo lépe. Odshora směrem dolů. Věřím ve své schopnosti, věřím, že beze zbytku všechny přesvědčím o tom, že stranou musí jít veškeré osobní věci, abychom táhli za jeden provaz. Je třeba jednotně bojovat za náš sport a jeho rozvoj. Zdůraznil bych, že to u mě není o egu a ješitnosti. Mám vizi a chuť futsalu pomoct, jako jsem ligovým klubům pomohl získat dotace a hrát ligový ročník.
Jaké jsou vaše silné stránky, kterých byste chtěl v pozici předsedy využít?
Moje silné i slabé stránky ať posuzují jiní. Ve futsalu, potažmo ve fotbalu, máme často tendenci koukat na věci optikou jenom té naší uzavřené, futsalovo-fotbalové bubliny. Je mi padesát let, v osobním životě jsem se nějak vyvíjel, nadělal samozřejmě také spoustu chyb, ze kterých jsem se vždy snažil poučit a neopakovat je. To mi umožnilo stát se úspěšným člověkem a dostat se tam, kde jsem. Ale je otázkou, zda se ta osobní úspěšnost do té bubliny dostane, takže zůstaňme primárně v ní. Dvacet pět let vedu sportovní klub, který jsem spoluzakládal. Prošli jsme celou soutěžní strukturou, nikde jsme nepřeskakovali. K tomu jsem byl členem Krajské komise. Přes deset let sedím ve Výkonném výboru celého SFČR. A na rovinu, myslím, že v počáteční fází jsem velkým přínosem nebyl. Opět jsem se musel poučit ze svých chyb, než jsem proaktivně a konstruktivně začal být pro futsal přínosem. Nebojím se to říct. Člověk musí mít sebereflexi a říkat věci na rovinu. Ano, někdy to působí potíže, ale už jsem takový.
Dlouho jste vedl ve výkonném výboru prvoligové Grémium. Jak se vám s kluby první ligy spolupracovalo a jaký servis jste jim poskytoval?
Základem je dobrá komunikace, a o tu jsem se vždy maximálně snažil. Vyhýbal jsem se frázím a věci pojmenovával pravými jmény. Takže obsah mé komunikace směrem ke klubům měl trochu osobitější formu, ale měl jsem k tomu v podstatě jen pozitivní zpětnou vazbu. Mluvit s ligou jsem vždy považoval za to nejdůležitější. Jen diskuze přináší pokrok, říkává jeden dlouholetý futsalový funkcionář a má pravdu. S některými je spolupráce horší, s některými lepší, ale za ligu musím říct, a můj pocit takový beze zbytku je, že přes všechnu rivalitu, osobní sympatie, nebo antipatie, jsme vždy dokázali dojít k nějakému kompromisu. A pokud i kompromis byl proti vůli jednotlivce, vždy jsme to respektovali. Vždy byl nakonec upřednostněn společný ligový zájem, náš produkt, a nevzpomínám si, že by liga vystupovala někdy v minulosti nejednotně. Já si toho velmi vážím, a děkuji všem kolegům, předsedům a prezidentům ligových klubů, protože interně jsme se párkrát dokázali pohádat s vysokou intenzitou. Není žádným tajemstvím, že jako svého nástupce podporuji Karla Kruliše. Nekonfliktní, komunikativní osoba, která mimo tu zmiňovanou futsalovou bublinu dokázala mnoho pozitivních věcí. Je to úspěšný člověk, kterému budu maximálně nápomocen, aby neopakoval moje chyby, a navázal kontinuálně na to, co funguje. Ze všech těchto zkušeností bych rád čerpal i na nejvyšší úrovni, protože jak už jsem řekl, intenzivní komunikace vůči členské základně na všech úrovních je základ úspěšného fungování. Ne zrovna ideální komunikace byl jeden z prvních impulsů, proč jsem se historicky rozhodl kandidovat do Výkonného výboru za ligu a založil Asociaci futsalových ligových klubů (AFULK).
Velkou měrou jste se zasloužil o dotaci pro prvoligové kluby od NSA. Půl milionu na klub. Dodal vám i tento fakt sebevědomí do voleb?
Zasloužil jsem se nejen o dotaci, ale taky o to, že vůbec hrajeme, když už máme něco vyzdvihovat. (smích) A byla to práce, protože právě v těch chvílích jsem válčil i s naším sekretariátem, potažmo Výkonným výborem, kterým jsem poměrně důrazně vyčítal nedostatek dynamiky, progresivity a vedl tak trochu partyzánskou válku. Ale bral jsem to jako samozřejmost. Přišlo mi nespravedlivé, aby minimálně naše ligová soutěž, srovnatelná a v lecčems možná i napřed než další halové sporty, nebyla zahrnuta do podpory a možnosti hrát. Cítil jsem povinnost se o to porvat, tak jsem do toho šel po hlavě, a dobrá věc se podařila. Poděkování za pomoc, vstřícnost, konzultace a rady, zaslouží mimo mnoha dalších osob odvolaný místopředseda NSA pan Lukš, nebo generální sekretář FAČR pan Pauly, jehož spolupráci s futsalem a vstřícné kroky vůči němu považuji za nedoceněnou skutečnost.
Kolman chce navázat na práci Fouska a Mesteka
Otakar Mestek se rozhodl skončit a zároveň vám ve svém bilančním rozhovoru vyslovil podporu. Cítíte to jako důležitý krok z jeho strany?
S Otou jsme dlouhodobě o této možnosti mluvili, troufám si dokonce tvrdit, že Ota mě do kandidatury tlačil. Za to, kam se futsal za posledních třicet let posunul, můžeme vděčit těm dvěma jediným dosavadním předsedům SFČR, Petru Fouskovi a Otakaru Mestekovi. Oba jsou ikony našeho sportu a každý, kdo se na postu předsedy zařadí po jejich bok, by to měl vnímat jako čest a hrdost. Ať to bude Kolman, nebo kdokoliv jiný. Nový předseda by si měl dát sakra pozor, aby nic nezkazil a pokračoval úspěšně v jejich díle. To je s ohledem na jejich vynikající práci, a současnou nepěknou a obtížnou dobu, přetěžký úkol. Já si na to věřím. Futsal je takové jejich dítě. Pokud budu zvolen, nechci tomu jejich dítěti nijak ublížit, předělávat mu pohlaví, víru, ani barvu. Já chci to jejich dítě pouze převléct do moderního oblečení, a dohlédnout s vědomím toho, že nám výrazně povyrostlo, na to, že je mu potřeba dát větší řád, nutit ho k větší zodpovědnosti, a připravit ho na dospělost.
Mestek vedl český futsal v roli předsedy dvacet let. Máte podobné ambice?
Ne, nemám. Ani si při vší úctě k Otově dlouhému předsednictví nemyslím, že je to dobře. Organizace, jako je SFČR, by určitě neměla střídat předsedy každý rok, ale dvě čtyřletá volební období považuji za maximum. Předseda musí dostat dostatečný prostor pro naplnění svých vizí a plánů, dvě volební období považuji za naprosto dostatečné. Pak je nutné vyhodnotit, zda nedošlo k opotřebení materiálu, je ještě co dát a zda pokračovat. Jak v rámci sebereflexe, tak z pohledu volitelů.
Co se stane se Slavií Praha, kde jste předseda klubu a stanovy velí, že předseda klubu nesmí být zainteresován v žádném klubu?
Formálně je Slavia již v procesu předání vlády. (smích) To však nesouvisí s mojí kandidaturou, ale dlouhodobým plánem klub předat do rukou mladších a progresivních lidí. Jsem velmi rád, že klubu budou šéfovat lidé, kteří s klubem něco prožili, jako Tomáš Matějka, Oldřich Pánek, Petr Oliva a další. Hráči a funkcionáři přicházejí a odcházejí, klub zůstává. Všichni, co mě znají ví, že značka Slavia je moje srdeční záležitost, něco jako novodobé náboženství. A to se nezmění, moje srdce určitě zůstane sešívané. Kdybych říkal, že ne, choval bych se jako pokrytec. Nicméně taky všichni zainteresování vědí, že na půdě Výkonného výboru a podobných institucí nemáte šanci klubu pomoct, ani kdybyste se rozkrájeli. A po těch letech, už mě ani nikdo z nějakého klubismu na půdě nejvyšších futsalových orgánů ani podezřívat nemůže. Žádného střetu zájmů se neobávám, a všechny které to napadne ubezpečuji, že to není reálné ani kdybych chtěl. Rád bych připomněl, že i oba prozatím jediní předsedové SFČR vzešli z tehdejších významných českých futsalových klubů. Petr Fousek i Ota Mestek. Jen už si to dnes málokdo pamatuje.
Abyste byl předseda, musí vás zvolit většina kandidátů? Jak to máte s oblíbeností u lidí?
Ano, zvolit mě musí většina kandidátů, ale oblíbenost vůbec neřeším. Já nechci, aby mě někdo volil podle toho, jestli mě má, nebo nemá rád, ale pouze podle pragmatických parametrů. Zvládne to, má na to schopnosti, bude náležitě dynamický a progresivní, bude dostatečně důrazný při prosazování futsalových zájmů na všech možných platformách, bude energický a povede futsal kupředu. To by měla být pro všechny kritéria volitelnosti, a ne to, zda jste oblíbený nebo ne. Byl jsem do Výkonného výboru zvolen za ligu, lize jsem se primárně věnoval, ale to neznamená, že jsem nevnímal a nepřispíval k dění v nižších soutěžích včetně druhé ligy, nebo k regionální problematice. Nyní ať futsalové hnutí hodnotí, jak jsem o ligu pečoval, a zda bude pro futsal přínosem, pokud se takto budu věnovat futsalu jako celku. Já osobně mám dobrý pocit, že je za mnou vidět kus odvedené práce.
Pojedete nějakou kampaň? Zavítáte i na Moravu, či do jiných koutů naší země?
Nechystám se. Celé futsalové hnutí mě zná. Nyní je to o tom, zda bude důvěřovat mým schopnostem. Nemám v úmyslu pod příslibem nějakých výhod, jakkoliv kupčit s hlasy. Navážu ještě na předchozí otázku o oblíbenosti. Pokud si někdo říká, Kolman je schopný, ale nemám ho rád, hlasovat pro něj nebudu, není jeho primárním zájmem prosperita našeho sportu. Naopak když někdo říká, Dane, kamaráde, mám tě rád, ale ty to nezvládneš, hlas ti nedám, je to naprosto v pořádku. Veřejně dostupný je můj email i telefon. S mnoha lidmi komunikuji, řešíme a mluvíme o tom, kam by měl futsal jít. Volat a mailovat mohou i další, jsem otevřený člověk, který se diskuzi nebrání, a neustálá diskuze je základem pokroku. Ale řeknu k tomu opět upřímně i „B“. Diskuze je o argumentech. Nelze říkat, všechno děláte špatně, a nepřijít s protinávrhy. Je třeba předkládat konstruktivní řešení případných změn, a ne, jen populisticky kritizovat.
VIZE: Nastavení systému s FAČR, dynamický sekretariát, profesionální liga a reorganizace soutěží
Pojďme se pobavit o vašich vizích a směřování futsalu. Kde by měl být futsal reálně za pět let pod vaším vedením?
Nejvýznamnějším a nejbohatším sportem České republiky s titulem Mistrů světa? Že si kluby nebudou muset samy shánět peníze na provoz a na výplaty? Takhle to určitě nebude (smích). Prvotním cílem je jasné nastavení parametrů mezi FAČR a SFČR, a funkční, dynamický, progresivní, komunikativní řídící orgán, tedy hlava, sekretariát. Ten musí precizně fungovat, je to servis pro kluby i řídící orgány nižších úrovní. Měla by proběhnout restrukturalizace soutěží, o které mám jasnou představu. Takže ideální vizí je jasně, dynamicky a transparentně fungující struktura, do které bude radost přihlásit svůj tým, a hrát futsalové soutěže. K tomu jasná hranice mezi výkonnostním a vrcholovým futsalem, kde bude možné se dle daných a transparentních pravidel rozhodnout, kam chci patřit.
Co dalšího by mělo vypadat jinak?
V rámci možností profesionální liga, kde pro mě profesionalismus neznamená primárně výši platů, ale to, že se budeme v lize především profesionálně chovat. S atraktivním systémem sestupů a postupů, aby vše bylo drama od prvního výkopu soutěžní sezony, až po poslední hvizd boje o záchranu, respektive postupu do ligy. Vše zaštítěno pracovitým a funkčním servisem v podobě sekretariátu i řídících orgánů.
Mluvil jste i o restrukturalizaci soutěží.
Ano, futsal se musí připravit na zásadní změny, včetně zmiňované restrukturalizace soutěží. Plánem je zrušení divizí, povýšení důležitosti Krajů, a rozšíření skupin druhých lig. O tom bychom samozřejmě vedli širokou diskuzi jak na půdě Výkonného výboru, tak na půdě nejvyšších soutěží a Regionální komise. Nyní jsme ve fázi nějakého plánu a konkrétního návrhu, o kterém chceme mluvit. Důležitým faktorem jsou peníze, které musíme generovat. Nezbytné je zvýšení členských příspěvků. Tyto peníze je nutné investovat do futsalového hnutí, do placených krajských funkcionářů. Potřebujeme funkční Informační systém, jehož spuštění se finalizuje, což ale nemáme ve svých rukou. Ten zjednoduší vše, včetně transparentnosti finančních toků.
Není před volbami odvážné mluvit o zvýšení členských příspěvků?
Ale já nechci být zvolen předsedou na základě nějakých planých slibů a růžových brýlí za každou cenu. Už jsem o tom mluvil. Zcela upřímně odpovídám na dotazy, naprosto se nechci vyhýbat na první pohled negativním tématům. Naše členské příspěvky jsou snad nejnižší v celém sportovním spektru České republiky. Členové se tím sami spolupodílejí na rozvoji vlastního sportu, který hrají. V současnosti jsou příspěvky osm korun měsíčně. Opět opakuji, že se na toto téma povede široká diskuze, ale dopředu na rovinu říkám, že zvýšení členských příspěvků považuji za nutnost. Byť například v diferenciované rovině, s ohledem na úroveň soutěží.
Kam směřuje nastavení spolupráce mezi FAČR a SFČR?
Určitě není záměrem SFČR odtrhnout od FAČR. To považuji za organizační i ekonomickou sebevraždu. Je zcela naivní si myslet, že odchodem bychom obratem získali nadstandardní finanční prostředky od státních institucí a je nutné si uvědomit, kolik provozních výdajů by SFČR měl. Připravovaná písemná podoba spolupráce by měla po právně formální rovině narovnat fungování SFČR v rámci FAČR.
Co byste chtěl dělat lépe než současný předseda?
Nechci říkat lépe, ale řekněme, co bych chtěl dělat jinak. S Otou jsme každý jiný, každý máme svojí filozofii. Ota je mírumilovný hodný člověk, který nemá rád konfliktní vyhrocené situace. Já jsem více buldozer. Pokud dostanu od futsalového hnutí důvěru, budu daleko důrazněji vyžadovat, aby mi futsalové hnutí umožnilo řídit futsal s lidmi, kterým důvěřuji. Nejdu do toho sám, mojí podmínkou bylo, že mi jako parťáci ve Výkonném výboru zůstanou lidé jako Radek Lobo, nebo Petra Panchartková. Radka beru jako osobu, bez které bych se v tandemu neobešel, například v rámci konsekvencí na mezinárodní futsal. Budu velmi rád, když futsalová liga zvolí do Výkonného výboru Karla Kruliše. Troufám si tvrdit, že společnou řeč průběžně čím dál tím více nacházíme s Honzou Rodem, a konstruktivně bychom spolu dokázali v nejbližší budoucnosti nastavovat a zlepšovat podmínky pro fungování nižších struktur futsalových řídících orgánů, což bude mít pozitivní dopad na rozvoj nižších futsalových soutěží. Více prostoru bych rád dal Komisi žen a mládeže, abychom rozvíjeli tyto segmenty. Ale nikdo to za tyto osoby neudělá, my jim jen můžeme dát větší prostor pro realizaci, a zajistit pro ně funkční dynamický servis a zázemí. Samo se neudělá nic. Jinak budu chtít nastavit i fungování samotného Výkonného výboru, a přenést na jednotlivé členy více zodpovědnosti a pravomocí za segmenty, za které byli zvolení.
Vztahy s FAČR má Kolman na velmi dobré úrovni
Posledního generálního partnera 1. FUTSAL ligy – společnost Vartu – jste sehnal vy. Bude vaším hlavním úkolem sehnat nového partnera už pro nadcházející ročník?
To je primární úkol pro kompetentní orgán, který má na starosti marketing, a to je v našem případě STES. Tak to bylo, je, a v nejbližší budoucnosti bude. Výkonný výbor může poskytnout maximální součinnost, vyvíjet na STES tlak, vytvořit nejlepší možné podmínky, dbát, aby vrcholný produkt, kterým je liga a reprezentace, byl co nejvíce reprezentativním artiklem. S čímž souvisí například bez výjimek a úlev kluby plněné veškeré povinnosti licenční, PR, nebo marketingové. Ale to nejdůležitější, sehnat a domluvit partnera musí udělat lidé, kteří to mají na starosti. To, že se mi pro ligu povedlo sehnat relativně zajímavého partnera je něco nad rámec úkolů, což ovšem opět beru jako samozřejmost, když ta příležitost byla.
Předseda futsalu musí ruku v ruce spolupracovat s vedením FAČR. Prozraďte mi, jaké vztahy máte se současným vedením?
Jsem komunikativní člověk, takže na velmi dobré úrovni. A je mi celkem jedno, kdo FAČR povede v následujícím období. Nemám žádné postranní zájmy, nemám je ani jakkoliv za potřebí. Jde mi čistě o rozvoj a fungování našeho sportu, tudíž není žádný důvod, abych s vedením FAČR nevycházel ať bude v jakémkoliv složení. Pokud jde o Martina Malíka, ano, známe se z dob daleko před jeho vstupem do vedoucích funkcí na FAČR. Dokonce z dob daleko před jeho angažmá ve fotbalové Slavii. Jsme přátelé, a z toho mohl futsal v rámci FAČR určitě profitovat. Nikoliv však mimo rámec toho, co lze vyjednat s jakýmkoliv předsedou FAČR, pokud bude vůle.
Důležitou agendou předsedy je i mezinárodní futsal, ve kterém nemáte tolik zkušeností. Jak byste případně řešil tento prostor?
Protože zaznělo několik pozitiv a systémových věcí, kde se cítím silný, tedy především organizační záležitosti, je nutné férově říct, kde vidím svoje slabiny. A to je právě otázka mezinárodního futsalu. Právě proto, jak už jsem zmínil, považuji za nezbytného parťáka na pozici místopředsedy, Radka Loba. A klíčovou osobou na tomto poli je samozřejmě Petr Fousek. Bez něj si fungování českého futsalu, a zvlášť na mezinárodním poli, nedovedu představit. Já se cítím na svém písku především ve věci rozvoje a organizace českého vnitrostátního futsalu. Mezinárodní stránku bych rád svěřil do rukou těchto zkušených odborníků a sportovních diplomatů. Nebudu se vkládat do věcí, které nejsou moje nejsilnější parketa. To berte zase jako upřímnou sebereflexivní odpověď. Nemá smysl si na něco hrát.
Jak vnímáte otázku rozhodčích a delegátů?
Jako nezávislé organizace, kterým by Výkonný výbor měl do práce mluvit co nejméně. Tak jako Disciplinární komisi, o té Odvolací nemluvě. Rád bych bez ohledu na to, zda budu, či nebudu předseda SFČR, usiloval o to, aby se na práci obou komisí podíleli naši zkušení mezinárodní rozhodčí.
HISTORIE: 25 let funkcionářské práce
Mnozí vás úplně neznají. Mám na mysli, celou vaši historii. Popravdě ani já nevím, jak se Daniel Kolman objevil u futsalu. Jak to tedy bylo?
V roce 1996 jsme společně s Petrem Popovičem a Petrem Štěpánem založili sportovní futsalový klub, který píše svou historii až do dnešních dní. Budu u klubu rovných dvacet pět let, neboť k založení došlo 23. dubna 1996. Valná hromada bude den po našem výročí čtvrt století fungování. Pokud budu zvolen, stanu se předsedou SFČR téměř přesně po dvaceti pěti letech ve futsalu. Mimochodem původní název našeho klubu měl vypadat trochu jinak, FC Prague Kings, Rangers, nebo Capitals, s odkazem na týmy NHL, za které jsme, jak by se dnes řeklo v e-Sports lize, jako zakladatelé sportovního klubu hráli. Nikoliv na Play Stationu, ale na historické konzoli Sega Mega Drive. Možná v první e-Sports hokejové lize, která vznikla a vydržela třináct let existence. Soutěž se jmenovala SELP. Online se samozřejmě hrát nedalo, o internetu, nebo mobilním telefonu jsme tehdy teprve snili. Hráči se scházeli po bytech, patřičně vybavení dresem, joystickem, a dalšími fanouškovskými suvenýry. Klub se připravoval na účast ve 2. lize Sálové kopané, avšak po intervencích Pavla Nepila jsme se nakonec přihlásili do okresních soutěží Futsalu FIFA ve Slaném. Již pod sdružujícím názvem SELP UNITED. Klub poté prošel dlouhou cestou postupů, aby v sezoně 2007/2008 postoupil do nejvyšší futsalové soutěže, a na jaře roku 2009 vstoupil pod křídla SK Slavia Praha. V podstatě od počátku jsem fungoval jako funkcionář, což mi vydrželo dodnes. A protože do věcí rád mluvím, byl jsem poměrně brzy členem Krajské komise futsalu, a následně tehdejší Komise futsalu.
Hrál jste někdy i na nějaké úrovni aktivně futsal nebo jste byl od začátku směřován do funkcionářské práce?
Mno… Hrál… A bohužel znám ještě pár pamětníků, co mě na hřišti zažili. (smích) Hvězda jsem úplně nebyl, ale k padesátce gólů jsem nastřílel. To bylo v dobách, kdy jsem vážil podstatně míň. Tuším, že bych našel i pár fotografií. Tak řekněme, že jsem nehrál tak dobře, protože jsem musel funkcionařit, a byl jsem natolik soudný, abych se necpal pro funkcionářské zaneprázdnění na hřiště.
Co považujete za největší úspěch klubové a také funkcionářské kariéry?
Za největší klubový úspěch považuji, že jsme z klubu, který byl na začátku ta klasická parta kamarádů, vytvořili funkční rozsáhlou organizaci, s celým štábem funkcionářů, sportovní strukturou oddílů nejen dospělých, ale i mládežnických, juniorských a dnes i ženských. Za velký úspěch považuji i to, že jsme ten klub, na začátku koníček a legraci, dostali pod křídla nejstaršího a nejslavnějšího českého klubu, čímž se ten koníček propojil s mojí fanouškovskou vášní. Za největší funkcionářské úspěchy považuji určitě poslední období. Ať dopadne play-off pro Slavii jakkoliv, pořád ve mně přetrvá dobrý pocit, že jsem dokázal to, že jsme vůbec na palubovce a můžeme hrát.
Nastaly také chvíle, kdy jste se chtěl na futsal úplně vykašlat? Přeci jen děláte futsal řadu let.
Jasně. A často. Ale jen na chvíli. Já se nevzdávám, jsem bojovník. A bojovník bojuje, dokud nevyhraje, nebo nezemře. Nikdy jsem nic nevzdal. To nemám v povaze.
Další aktuality