Po osmi letech má česká futsalová reprezentace obrovskou šanci se dostat na mistrovství světa. Jak na ten postup v roce 2012 vzpomínáte? Je to v něčem podobné?
„Bylo to dost podobné. První zápas baráže se nám nepovedl, ten druhý se nám naopak hodně vydařil. Situace je teď dost podobná, je to jen obráceně, zápas venku nám docela vyšel. Jeli jsme do Zadaru pro dobrý výsledek, který jsme přivezli, budeme to chtít doma v Brně potvrdit a jít si pro postup.“
Co by pro vás druhá účast na mistrovství světa znamenala?
„Je to pro všechny hráče splnění těch největších futsalových snů. Turnaj je obrovsky sledovaný na celém světě, mladší hráči mají možnost zaujmout kluby ze zahraničních lig a nakopnout svoje kariéry. Moje střední generace už tu šanci má menší, ale o to větší máme motivaci ukázat, že český futsal jde nahoru a že se dokážeme na mistrovství světa probojovávat a uhrát tam i slušné výsledky. Je to velká motivace utkat se s nejlepšími týmy na světě.“
Jak se cítíte po měsíční pauze, kdy jste ani nesměli do haly, a pak jste po pár trénincích šli do tak vypjatého zápasu?
„Pro tělo to byl velký šok, my jsme zvyklí být v hale pětkrát, šestkrát týdně, být na tom dobře fyzicky. Když začínáme po letní pauze v srpnu, tak taky moc netrénujeme s míčem, než se dostaneme do nějaké fyzické zátěže, kdy už můžeme hrát nějaký kvalitní futsal. Takže to byl velký náraz, když jsme měli čtyři, pět tréninků, kdy jsme fyzičku dohnat ani nemohli. Jen jsme si zase zahráli s míčem. Já jsem si s ním vždycky dost rozuměl a nebál jsem se s ním hrát, tentokrát mi docela překážel.
Jak se to projevilo při samotném zápase?
„Snažili jsme se hrát jednoduše a neztrácet balony, bylo vidět, že jsme si na míči nebyli tak jistí a silní, jak jsme zvyklí. Musíme se s tím vším poprat tak, jak to je. Myslím, že se nám to docela podařilo. Věřím, že v odvetě to bude určitě ještě lepší, když jsme po tom měsíci šli proti jednomu z nejlepších týmů v Evropě. Věřím, že naše hra bude hlavně při držení míče ještě lepší, než byla v Chorvatsku.“
Jak se po tak fyzicky náročném zápase cítíte?
„Tak v neděli jsem se cítil hodně špatně, moc jsem si nedokázal představit, že bych v úterý mohl nastoupit. Masér a fyzioterapeutka se o nás hodně dobře postarali, měli jsme jen lehké tréninky, cítím se už líp. Myslím, že na zápas budu připravený a docela těším.“
Co se dá od odvety očekávat? Co bude potřeba udělat, aby se postoupilo?
„Určitě bude strašně důležité, kdo dá první gól. Od toho se bude všechno odvíjet. Chorvaty jsme asi trochu zaskočili, určitě věděli, že nemůžeme trénovat, tak na nás na začátku vletěli. Podržel nás ale Lukáš Němec v brance. Mohli dát tři, čtyři branky, ale pak jsme měli šance i my a vedli jsme dva nula. Bude to podobné, taky na nás ze začátku budou tlačit, ale my budeme chtít nejenom hrát na brejky, ale být víc na balonu a být nebezpeční. Abychom jenom nebránili, to bychom nemuseli mít tolik štěstí. Uvidíme taky, jak nám vydrží síly, Chorvati sice mají herní rytmus, ale také to hrají na pět, šest lidí, moc hráčů nestřídají. Jsou na tom dobře technicky, ale rychlostně zase tolik ne. V tom může být naše výhoda. Budeme věřit, že na tom budeme v závěru zápasu fyzicky lépe. Jeden z týmů určitě bude hrát power play. Jak jsem říkal, odvine se to hodně od prvního gólu.“
Jaké to je hrát bez diváků?
„Je to smutné. Na jednu stranu jsme rádi, že se vůbec může hrát. Ale já mám rád kontakt s publikem, zvyšuje to moji motivaci. Na zápasy chodí spousta mých kamarádů, to se pak hraje samo, diváci umí hrozně pomoct. Když začne plná hala tleskat, je to super, to nás vždycky dokáže nakopnout. Ale s tím teď nic neuděláme, musíme to vybojovat za této situace.“
Další aktuality