Kdy jste se rozhodl stát futsalovým rozhodčím?
„V roce 2011 se na Třebíčsku zakládal okresní přebor a vzhledem k tomu, že u jeho zrodu stál můj kamarád rozhodčí, tak nebylo nad čím přemýšlet. Jako fotbalový rozhodčí, tou dobou v meziskupině divize/krajský přebor, jsem to bral jako ideální výplň v dlouhé zimní přestávce.“
Vzpomenete si na vaše první odpískané utkání?
„Na úplně první utkání si nevzpomenu. Bylo to v rámci turnaje právě okresního přeboru Třebíčska. Vzpomenu si ale na své první utkání, kterému se dá říkat futsalové, hráno přesně podle pravidel tak, jak známe futsal na nejvyšší úrovni. Bylo to finále krajského poháru Vysočiny mezi celky Arsenal Brtnice – Boca Chotěboř. Toto považuji za své první odpískané futsalové utkání. Tam také padlo rozhodnutí, že futsal nebudu brát jenom jako doplněk k fotbalu a změnil jsem priority.“
Máte nějakou konkrétní vzpomínku, na nějaký složitý zápas?
„Složité zápasy se pamatují nejlépe, buď v nich člověk udělá chybu, nebo právě vyřeší něco správně a tyto zkušenosti si pak sebou nese dál. Konkrétní vzpomínku mám však na utkání z mých začátku v Divizi E. Ze začátku utkání došlo k neshodě v posouzení přestupku mezi mnou a mým kolegou, kdy jsem se snažil jako zelenáč prosadit svoji pravdu proti názoru, dnes již bývalého, ale tou dobou velmi zkušeného rozhodčího. Od tohoto okamžiku kolega naznal, že ho v utkání nepotřebuji a rozhodl se, že utkání odstojí. Od této chvíle jsem většinu utkání odpískal sám a utkání to nebylo vůbec jednoduché.“
„Zpětně ale vím, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat a ze zkušeností z tohoto utkání čerpám dodnes. Osobně ale zastávám názor, že v utkání se sice vyskytují složité situace, ale složité utkání si rozhodčí může způsobit sám pouze svým přístupem a rozhodnutími.“
Máte za sebou například působeni na Main round UEFA Futsal Champions league, které se konalo na Makarské v Chorvatsku, jak moc rozhodčího tyto turnaje obohatí?
„Účast na mezinárodních utkáních je pro rozhodčího v první řadě obrovská čest a samozřejmě také zkušenost. Konkrétně týden na Makarské byl pro mě prozatímním vrcholem kariéry nejenom co se odřízených utkání týče. Měl jsem tu možnost řídit dvě utkání s italským rozhodčím Angellem Gallantem, kterého osobně považuji za jednoho z nejlepších rozhodčích na světě a jeho pohled na futsal mě opět posunul zase o krok dál. Samozřejmě člověk získá i nová přátelství s kolegy z celého světa.“
Váš denní režim z turnaje jste popsal také v projektu Bez frází, kde vznikl tento nápad?
„Nápad na článek na webu Bez frází vznikl po úspěšném mistrovství Evropy ve futsalu neslyšících, kdy jsem se přes kamarádku potkal s editorkou webu a ta mi mezi řečí řekla, že jim pro rubriku 24 hodin dochází nápady, jestli bych také nechtěl přispět. Původně měl být článek o finálovém dni z mistrovství Evropy neslyšících, ale když jsem začal psát, zjistili jsme, že vlastně kromě samotného zápasu není moc o čem. Tak nakonec padlo rozhodnutí, že se zaměřím na turnaj futsalové UEFA Champions league z Chorvatska.“
Zapískal jste si také finále ME futsalu neslyšících v roce 2018 v Tampere, jaká to pro vás byla zkušenost?
„Zde bych slovo zkušenost rozdělil na dvě části. Po futsalové stránce byla některá utkání horší a některá bych mohl přirovnat k průměrnému utkání VARTA futsal ligy. Finále Španělsko – Rusko už byla jenom pomyslná třešnička na dortu. To byl futsal vysoké kvality. Jenom mě mrzí, že mi toto zvládnuté finále neotevřelo cestu na mistrovství světa ve futsale neslyšících, které se konalo minulý rok ve Švýcarsku.“
„Obrovská zkušenost to byla hlavně po lidské stránce. Najednou jsme byli deset dní mezi třemi sty neslyšícími sportovci, více než polovina rozhodčích byla taktéž neslyšících. Tam jsem si uvědomil, že život v tichosti je handicap, ale určitě ne překážka k tomu, abyste dělali, co máte rádi a co vás naplňuje.“
Jak složitá byla interakce s aktéry utkání?
„Nejtěžší byl začátek turnaje a utkání ve skupinách. Finále již bylo bezproblémové. V utkáních neslyšících je hlavní nástroj rozhodčího praporek namísto píšťalky a v první řadě dokonalá řeč těla a předpisová signalizace. Stejně jako ve futsale zdravých sportovců se na vás při sporném okamžiku hráči podívají, jestli budete pískat, tak ve futsale neslyšících se na vás hráči podívají, jestli budete mávat.“
Jaké je vaše hlavní zaměstnání, a jak složité, je toto zaměstnání skloubit s futsalovými utkáními?
„Pracuji jako vedoucí expedient v jednom z e-shopu. Mám na starosti veškerou dokumentaci pro dopravce a řidiče při nakládce zboží do celé Evropy. Díky ochotě kolegů, a i díky tomu, že futsal je převážně večerní sport se mi za celou devítiletou kariéru stalo jednou, že jsem se z pracovních důvodu musel omluvit z již zveřejněné delegace.“
Další aktuality