Kdy jste se rozhodl stát futsalovým rozhodčím?
„Futsalovým rozhodčím jsem se rozhodl stát přibližně před sedmi lety, kdy už jsem nějakou dobu vykonával funkci rozhodčího ve fotbale a během dlouhých zimních přestávek mi pískání chybělo. Futsal pro mě byl tedy ideální příležitost, jak tento volný čas vyplnit. Postupem času jsem zjistil, že mě pískání futsalu naplňuje dokonce víc, než pískání fotbalu a začal jsem se mu věnovat naplno. Podařilo se mi dostat se na nejvyšší možnou úroveň, tedy k řízení utkání nejen naší nejvyšší soutěže, ale také soutěží mezinárodních. Přesto je pořád velký prostor pro zlepšení, což mě motivuje do další práce.“
Vzpomenete si na vaše první odpískané utkání?
„Na úplně první utkání už si nevzpomenu, ale vím, že se jednalo o turnaj středních škol v Liberci. Díky skutečnosti, že už jsem měl s pískáním zkušenosti z fotbalu, byly mé první krůčky ve futsale jednodušší. Přesto mi v začátcích chvíli trvalo, než jsem si osvojil všechny odlišnosti futsalu od fotbalu, a to nejen ty pravidlové. Vždycky jsem se těšil na každý další zápas a na možnost posunout se někam dál a jsem rád, že totéž můžu říct i dnes.“
Co je na profesi rozhodčího nejsložitější?
„Profese rozhodčího skýtá mnohá úskalí, proto je těžké stanovit, co je nejsložitější. Do značné míry je to individuální, záleží na přednostech a slabinách každého jedince. Z mého pohledu je asi nejsložitější nutnost dělat rychlá rozhodnutí a nejlépe správná.“ (úsměv)
„Futsal je velmi rychlá hra na relativně malém prostoru, proto je každé rozhodnutí důležité, a i ze zdánlivě bezvýznamné situace může dojít k ohrožení branky. Rozhodčí je tedy permanentně pod tlakem, se kterým se musí umět vypořádat. Základním předpokladem je soustředěnost od první do poslední vteřiny, protože ve futsale na vrcholové úrovni představuje ztráta koncentrace, byť jen na pár vteřin, velké riziko chyby.“
Máte nějakou konkrétní vzpomínku, na nějaký složitý zápas?
„Složitých utkání už jsem pár odřídil, ty největší a pro rozhodčí nejsložitější bitvy se zpravidla odehrávají v play-off. Protože jsem perfekcionista a vždycky chci podat bezchybný výkon, vzpomínky se vážou většinou k méně povedeným zápasům, které si potom vždy rozeberu a zanalyzuji. Snažím se přijít na to, co se dalo udělat lépe a jak toho příště dosáhnout. Z každého utkání je potřeba odnést si co nejvíc a tou největší školou jsou právě těžké zápasy, ve kterých je spousta složitých situací a rozhodčí jsou pod velkým tlakem. Zlepšovat se ale můžeme i při přátelském zápase, vše záleží na přístupu.“
Máte za sebou také množství mezinárodních utkání, dají se tyto zápasy řadit mezi vrchol vaší rozhodcovské kariéry?
„Ano, stejně jako pro hráče jsou i pro rozhodčí mezinárodní utkání "něco víc" a myslím si, že budu mluvit i za ostatní kolegy z mezinárodní listiny, když řeknu, že to je i pro nás určitá forma reprezentace. Snem asi každého hráče je zahrát si Ligu mistrů nebo na mistrovství světa a v případě rozhodčích tomu není jinak, takže můžu potvrdit, že utkání, která jsem měl možnost řídit na mezinárodní úrovni, můžeme označit za dosavadní vrchol mé kariéry. Zároveň pevně věřím, že tyto dosažené vrcholy ještě překonám.“
Představil jste se v lednu 2018 na turnaji Grand Prix v Brazílii, jak na tento turnaj vzpomínáte?
„Na tento turnaj vzpomínám moc rád, podívat se do Jižní Ameriky byla skvělá příležitost. Shodou okolností to byla moje první mezinárodní akce a měl jsem to štěstí, že jsem hned letěl do Brazílie na tak skvělý turnaj. Naživo vidět hrát všechny ty technicky skvěle vybavené hráče byl úžasný zážitek, ale nejvíc si vážím toho, že jsem se mohl potkat na jednom hřišti s Falcaem. Přestože to bylo v úplném závěru jeho kariéry, ostatní hráče svými dovednostmi stále převyšoval a ukazoval, že je opravdovou futsalovou legendou.“
„Největší zkušeností z tohoto turnaje pro mě bylo řídit zahajovací utkání mezi Uruguayí a domácí Brazílií v čele s již zmiňovaným Falcaem, kterou hnala dopředu plná aréna se čtyřmi tisícovkami diváků. Turnaj se navíc povedl i naší reprezentaci, která se probojovala až do finále, ve kterém dokonce dvakrát vedla a byla Brazílii rovnocenným soupeřem.“
V minulém roce jste také rozhodoval utkání Ligy mistrů v Tallinu, jaká to pro vás byla zkušenost?
„Tento turnaj pro mě byl také skvělou zkušeností, představili se na něm mistři Estonska, Finska, Albánie a Francie. Bylo zajímavé sledovat jejich konfrontaci a vidět různé futsalové styly v akci. Přestože se jednalo pouze o kvalifikaci, atmosféra Ligy mistrů byla všudypřítomná a všechny účastníky vybičovala k výborným výkonům. Spolupráce s rozhodčími ze zahraničí byla také velmi přínosná, vytvořili jsme výborný tým, a především jsme poznali nové přátele.“
Jaké je vaše hlavní zaměstnání, a jak složité, je toto zaměstnání skloubit s futsalovými utkáními?
„Mým zaměstnáním je pozice logistika v závodě vyrábějícím největší množství startovacích baterií v Evropě. Někdy není jednoduché skloubit práci s futsalem, především s mezinárodními akcemi, které vyžadují několikadenní nepřítomnost v zaměstnání. Naštěstí se mi zaměstnavatel snaží v tomto ohledu vyjít vstříc a nikdy jsem nemusel vynechat žádný futsalový zápas z pracovních důvodů.“
Další aktuality