Kdy a jak vznikla myšlenka, že byste mohl být futsalovým rozhodčím?
„Jako hráč jsem byl známý svou kritikou rozhodčích v průběhu utkání. Po ukončení hráčské kariéry přišla nabídka zkusit si futsal i z druhé strany barikády. Takže možnost zůstat u tohoto krásného sportu a chybějící adrenalin z utkaní mě přivedl k tomu stát se rozhodčím.“
Jaké bylo vaše první odpískané utkání, vzpomenete si na něj?
„Ano, dostal jsem hned na rozpískání utkání 2. třídy v Brně – Komárově na školním hřišti. Kolega, který mě tenkrát dostal na starost, měl svatou trpělivost, když mi pomáhal s prvními kroky. Ten pocit zodpovědnosti, abych hráčům nezkazil zápas byl ze začátku značně svazující. Člověk najednou zjišťuje, jak se během své hráčské kariéry v některých případech pletl a kolik informací ohledně pravidel futsalu neznal. Proto se i já snažím dneska neznalost pravidel u hráčů omluvit a pokud je možnost, tak i následně vysvětlit.“
Co je na profesi rozhodčího nejsložitější?
„Získat si respekt a porozumění hráčů tak, aby vás brali jako partnera, který jim přišel rozhodovat utkání, aby oni mohli dělat to, co je baví v rámci fair-play a pravidel. Samozřejmě musíte zůstat nad věcí i v situacích, kdy člověk slyší na svoji adresu i nepěkné věci. Být rozhodčím je v podstatě jeden velký kurz asertivity a komunikace.“
Jak je těžké udržet ve vypjatém zápase emoce aktérů na uzdě?
„Rozhodčí musí být maximálně soustředěný na svůj výkon, vhodně komunikovat s hráči, nesnažit se v utkaní zviditelnit. Pak jsou položeny základní kameny pro to, abyste i vyhrocené utkaní dovedli do vydařeného konce a po zápase se bude mluvit jen o pěkných brankách a akcích. Tohle je pak pro nás rozhodčí ta nejhezčí odměna, že jsme měli tu možnost, udělat hráčům servis pro jejich hru.“
Máte nějakou konkrétní vzpomínku, na nějaký složitý zápas?
„Určitě mi utkvělo v paměti utkání z února minulého roku, kdy jsem měl možnost řídit přípravný zápas mezi Polskem a Ruskem v polském městě Nysa. Hala vyprodaná do posledního místa, 2500 diváků vytvořilo skvělou atmosféru, dva účastníci posledního mistrovství Evropy ve Slovinsku a futsal evropské úrovně ve vysokém tempu. Utkání nakonec skončilo remízou 2:2 a bylo napínavé do poslední vteřiny.“
Rozhodčí se musí také kondičně udržovat, jak probíhá vaše příprava?
„Už několikátou sezónu spolupracuji s atletickým trenérem, který se mnou průběžně řeší fyzickou kondici jak před sezónou, tak i během sezóny, abych byl na každý zapas stoprocentně připraven. To znamená různé druhy běhu od vytrvalosti až po výbušnost, kompenzační cvičení apod. Pokud člověk není dobře fyzicky připraven, pak nemusí byt v důležitý okamžik na správném místě a ztrácí koncentraci na děj v zápase.“
Za sebou máte již řadu mezinárodních utkání. Co považujete za vrchol své rozhodcovské kariéry?
„Vzhledem k tomu, že jsem na mezinárodní listině dva roky, tak mám za sebou přibližně dvě desítky mezinárodních utkání. Velmi zajímavá zkušenost byla účast na mistrovství Evropy ve futsalu neslyšících, které se konalo ve Finsku. Přístup hráčů i pořadatelů byl na vysoké úrovni. Nejlepší čtyři týmy předváděly kvalitní futsal. Každopádně můj absolutní dosavadní vrchol kariéry byl minulý rok na podzim, kdy jsem měl možnost pískat hlavní kolo kvalifikace na MS v Litvě, které se konalo v Chorvatském Dubrovníku.“
Jaké je vaše hlavní zaměstnání, dá se časově dobře skloubit s futsalovými utkáními?
„Pracuji jako IT specialista se zaměřením na mobilní technologie v nadnárodní firmě. Skloubit moje povolání s futsalem je možné díky mému nadřízenému a také kolegům, kteří jsou ochotni mi vyjít vstříc, za což jim patří dík. Největší poděkování ale samozřejmě patří mé ženě a dceři, protože bez jejich podpory bych nemohl být rozhodčím na této úrovni.“
Další aktuality