Jak jste se stal futsalovým rozhodčím?
Rozhodčím jsem se stal v průběhu studia na vysoké škole, kdy jsem zvolil tuto formu brigády místo klasických studentských přivýdělků. Byla to z větší části náhoda – dozvěděl jsem se o této možnosti od pana Jiřího Hanzlíka, když jsem futsal na oblastní úrovni hrál. Právě jemu patří velký dík za mé první rozhodcovské kroky.
Vzpomenete si na vaše první odpískané utkání?
Ano, vzpomenu a velmi přesně. Utkání okresního přeboru v Ústí nad Labem, které jednoznačně vyhrál tehdy exligový Combix Ústí nad Labem s pány Jelínkem, Friedlem, Bednářem aj. Utkání vyhráli jednoznačně a s nadhledem brali mé tehdejší přehmaty. Dodnes na to s nimi občas vzpomínám, když se potkáme.
Co je na profesi rozhodčího nejsložitější?
Z mého pohledu dovednost neprojektovat osobní stránku věci do a z utkání. Mám na mysli nebrat si osobně některé hráče, věci a po utkání je umět vypustit z hlavy. S tím jsem měl zejména ze začátku kariéry problém. Na hřišti je každý hráč rovnocenný a je jedno, čím je v normálním životě. Musím říct, že neférové chování na hřišti mi osobně dělá problém doteď. Tím nemyslím jen chování za hranicí pravidel futsalu, ale i chování za hranami fair-play. V tomto ohledu si velmi vážím futsalových gentlemanů, kteří toto férové chování dokážou stále dodržovat – do paměti se mi vryl zejména Martin Dlouhý, Libor Gerčák, a z trenérských řad Ota Stejskal.
Máte konkrétní vzpomínku na nějaký složitý zápas?
Vzpomínek by bylo hodně... Rád vzpomínám na těžká utkání, která se podařila mě i hráčům, například na některá finálová utkání naší nejvyšší soutěže. Neobvyklé bylo jedno, kdy Martin Dlouhý rozhodl jediným dotykem v utkání o vítězi finále – na hřiště se dostal až při zahrávání pokutových kopů, kdy svůj kop proměnil a předtím vůbec nehrál. Byla i utkání, která se úplně nepovedla – z těch jsem se snažil poučit.
Za sebou máte také spoustu mezinárodních utkání, dají se tyto zápasy řadit mezi vrchol vaší rozhodcovské kariéry?
Ano. Reprezentace českého futsalu funguje i v rozhodcovské sféře. Za dva vrcholy by se daly označit semifinále mistrovství Evropy do 19 a 21 let, která jsem odpískal.
Rozhodčí se musí také kondičně udržovat, jak probíhá vaše příprava?
Vzhledem k mému koníčku a současně profesi, kdy mám rád sportování a pracuji jako odborný asistent na Katedře tělesné výchovy na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, je to u mě poměrně snadné. Obecně mám pohybových aktivit spoustu, a to jak v práci, kde učím mimo jiné fotbal, futsal, cyklistiku, kanoistiku, tak i ve volném čase.
Pokud se chystám na akci typu mistrovství Evropy, či Ligu mistrů, tak se tomu snažím podřídit přípravu. Obdobně tomu je na ligová utkání, kdy si myslím, že není možné, aby utkání řídil rozhodčí, který pohybově nestíhá. Pokud bychom to měli rozebrat podrobně, vydalo by to na další dlouhý text. Kondiční příprava rozhodčího je založena na principech sportovního tréninku – analogicky jako u hráčů.
Dlouho dobu jste se věnoval nohejbalu, kde jste reprezentoval a získal dokonce titul mistra republiky, jak na to vzpomínáte?
Nohejbal jsem hrál asi 15 let, z toho 10 let extraligu a získal několik titulů mistra České republiky. Vzpomínky mám pozitivní, byl to krásně strávený čas, který i zdárně kompenzoval psychickou únavu z pískání futsalu.
Dále se také angažujete v České asociaci univerzitního sportu, jak složité je futsal zviditelnit v oblasti vysokých škol?
Ano, jsem předseda komise futsalu zmíněné asociace. Společně se Svazem futsalu České republiky, se kterým spolupracujeme, se snažíme akademický futsal zviditelnit. Bohužel nám letos padlo akademické mistrovství světa, ale rýsuje se dlouhodobá univerzitní futsalová liga, která by měla být marketingově vidět.
Další aktuality