Kdy jste se rozhodl stát futsalovým rozhodčím?
Když jsem chodil na střední školu, tak jsem hrál v Praze futsal a v té době nebylo moc rozhodčích. Dostal jsem nabídku, jestli to nechci zkusit, a tak jsem do toho šel. V té době to pro mě byla i slušná brigáda, jak si něco při škole přivydělat. Poté jsem postupoval výše a výše, až jsem se nakonec dostal na mezinárodní úroveň. Od mého začátku mě trvalo přibližně sedm let, než jsem se dostal do první ligy. Poté jsem pět let pískal v našich nejvyšších soutěžích, než jsem dostal mezinárodní odznak v roce 2010.

Vzpomenete si na vaše první odpískané utkání?
To si tedy nevzpomenu, ale pamatuji si, že jsem začínal v areálu Pražačka na pražském Žižkově. Bylo tam tehdy fotbalové škvárové hřiště, které bylo rozděleno na dvě hřiště pro futsal a jedno pro hanspaulskou ligu. Každou sobotu jsem tam pískal 3-6 zápasů. To byla pořádná škola pro rozhodčího. Byl jsem tam sám, musel jsem se spolehnout sám na sebe, nikdo mě nepomohl. Důležité bylo nenechat se odradit.

Co je na profesi rozhodčího nejsložitější?
Zachovat chladnou hlavu a nenechat se rozhodit diváky nebo protestujícími hráči. Také si stát za svým rozhodnutím. Když se ukáže, že bylo špatné, tak umět přijmout kritiku a poučit se do budoucna.

Máte nějakou konkrétní vzpomínku, na nějaký složitý zápas?
Nejtěžší zápas pro mě bylo semifinále Srbsko-Rusko na ME v Srbsku v roce 2016. Domácí tým hrál semifinále, v hale bylo čtrnáct tisíc diváků a v utkání jsme s kolegou měli hodně složitých situací. Po základní době to skončilo 2:2 a šlo se do prodloužení. Tam už ale Srbové odešli fyzicky a Rusové postoupili do finále.

Co považujete za vrchol své rozhodcovské kariéry, finálové utkání ME 2018 ve Slovinsku?
Určitě, finále je pro každého rozhodčího vrchol, čeho může dosáhnout. Také pro mě bylo důležité semifinálové utkání na MS v Kolumbii v roce 2016 mezi Argentinou a Portugalskem.

Rozhodčí se musí také kondičně udržovat, jak probíhá vaše příprava?
Dostávám tréninkový plán od UEFA, kterého se snažím držet. Jsou tam tréninky 4 x týdně, ale teď, když se nehraje, tak chodím trénovat méně, ale stále se snažím udržet v kondici. Více posiluji, než běhám.

Dále se také angažujete ve vzdělávaní rozhodčích, jak vás naplňuje tato aktivita?
Baví mě to. Chci kolegům v nejvyšších soutěžích předávat zkušenosti. Dále je cílem Komise rozhodčích sjednotit výklad a posuzování situací, což je velice důležité. Rozhodčí nemají žádný trénink jako hráči. Pro ně je jedinou možností, jak získat zkušenosti, pískat zápasy, což třeba momentálně není možné. Také proto ve spolupráci s rozhodcovskou komisí připravujeme klipy, aby rozhodčí alespoň situace nastudovali a měli na ně jednotný názor. V blízké době nás čekají změny v pravidlech, takže s tím bude taktéž dost práce a příprav na seminář rozhodčích, ale i pro kluby.

Jaké je vaše hlavní zaměstnání, dá se časově dobře skloubit s futsalovými utkáními?
Pracuji jako technik správy nemovitostí. Starám se o bytové domy a komerční budovy. Naštěstí je tato práce flexibilní, takže si jí mohu uspořádat tak, jak potřebuji.

Další aktuality

Vojtěch Holub: Slavia je pro mě velkou zkušeností
Vojtěch Holub: Slavia je pro mě velkou zkušeností 14.04.2025

Vojtěch Holub přišel do Slavie na hostování z Bohemians na konci ledna a hned naskočil do závěru základní části. Nejlepší nováček sezony přidal k 11 brankám v zelenobílém dresu další tři. Na závěr pak jedenadvacetiletý futsalista čtyřmi góly pomohl k postupu v Poháru SFČR. Jak své působení v Edenu hodnotí?

David Drozd: Půl ceny patří bratrovi a rodině
David Drozd: Půl ceny patří bratrovi a rodině 18.03.2025

Nejlepším futsalistou roku 2024 byl v pondělí na slavnostním galavečeru vyhlášen David Drozd. Cenu převzal z rukou bývalého československého fotbalového reprezentanta Lubomíra Moravčíka před zaplněným sálem Hotelu Hilton. Jak velký zážitek to pro devětadvacetiletou oporu Chrudimi i české reprezentace byl?

Roman Mareš slaví v plné futsalové síle padesátiny
Roman Mareš slaví v plné futsalové síle padesátiny 15.03.2025

Jedno české přísloví říká, že „věk je jenom číslo“. Něco pravdy na tom určitě bude, stačí se přijít podívat na zápasy FK Chrudim. S číslem šest tam totiž po palubovce „jezdí“ obránce východočeského týmu Roman Mareš a je skoro až neuvěřitelné, že tento legendární chrudimský futsalista slaví v sobotu 15. března padesátiny.