Trenér Karel Rada říkal, že se takové ceny nikdy neomrzí. Jak berete svoji obhajobu vy?
Abych byl upřímný, na individuální ceny moc nejsem. Samozřejmě, že mě potěšilo, že moje práce byla opět oceněna, to potěší asi každého, ale jak říkám, pro mě je důležité to, aby mne moje práce bavila. Rozhodně nebudu létat v oblacích.
V anketě hlasují lidé z futsalu, to ale přece musí udělat radost, že jsou výsledky vaší práce vidět.
O to je to cennější, že tu práci vidí. Z tohoto hlediska to určitě ještě víc potěší.
Jak rychle byste tuto individuální cenu vyměnil za obhajobu titulu s Plzní?
Okamžitě, hned. Titul je nejvíc, za ten pocit bych to vyměnil z fleku hned. V titulové sezoně se sešlo úplně všechno, vyhráli jsme základní část, projeli jsme play-off na devět zápasů, ve finále jsme porazili Chrudim 3:0. Navíc jsme úspěšně odehráli Ligu mistrů. Takový rok je těžko překonatelný, ale i minulý rok byl pro plzeňský futsal velice úspěšný, i když jsme titul neobhájili. Udělali jsme pro to ale všechno. Hráči i realizační tým se mohou podívat do zrcadla a říct si, že jsme pro to udělali maximum, protože jak semifinále s Teplicemi, tak i finále s Chrudimí mělo z naší strany všechny parametry. Soupeř byl lepší a ve finále vyhrál, takový je sport. Chrudim si to vloni zasloužila.
Ze sestavy vypadl Tomáš Vnuk, vím, že jsme se o něm už několikrát bavili, ale berete to zpětně stále jako hlavní rozdílový moment obou těch sezon?
Může to tak být, ale nemusí. Tomáš je výjimečný hráč, nikdy nebudeme vědět, jak by to dopadlo s ním. Slyšel jsem to, že kdybychom měli Vnuka, tak jsme titul udělali. Ve futsale je hranice mezi úspěchem a neúspěchem hrozně tenká, takže to těžko můžeme říct. Tomáš nám určitě chyběl, v titulové sezoně byl rozdílovým hráčem. Ale my jsme ho prostě neměli a hráli jsme bez něj. I tak si myslím, že jsme odvedli dobrou práci.
Vypadá to, že se s Chrudimí utkáte znovu, taháte se o první místo. Jaký z toho zatím máte dojem?
Každý o nás a o Chrudimi mluví, ale já mám respekt ke všem soupeřům a tohle neříkám. Uvidíme, co Slavia, která sice hraje s mladým kádrem a má zraněné hráče, ale hraje bez nějakých velkých nervů, na hráče není vytvářen přehnaný tlak, protože jak všichni víme, šli dolů s rozpočtem. O to víc mohou hrát uvolněně a bavit se futsalem. U nás i v Chrudimi je tlak obrovský, nic jiného, než vítězství se nebere. Slavia může překvapit, ve finále poháru s Chrudimí se mi velice líbila, zabudovávají mladé hráče. Sparta je také nevyzpytatelný soupeř. Bylo by velké překvapení, kdyby na finále Plzeň – Chrudim nedošlo, ale stát se může ve sportu cokoliv. Nejdřív musíme do finále dojít, pak se o tom můžeme bavit.
Jan Suchopárek na pódiu řekl, že si ze své kariéry do trénování nevzal skoro vůbec nic, že je to úplně jiná profese. Platí to o vás také?
Já si myslím, že jsem si ze své kariéry něco odnesl, hlavně od trenérů, kteří mě vedli. Hrál jsem hodně let, takže vím, jak hráči uvažují, o čem přemýšlí, jak některé věci berou. Hodně mi to do mé trenérské kariéry dalo. Jsou trenéři, kteří to mají založené na teorii, ale já jsem spíš praktik. Myslím, že mi to naopak hodně pomohlo.
Na pódiu se také mluvilo o tom, že je potřeba vychovávat mladé futsalisty. V čem vidíte největší problém současného českého futsalu vy?
Je to právě práce s mládeží. To je téma na rozhovor na delší dobu. Těch nejkvalitnějších hráčů je málo, napočítal bych těch mladých, kteří mají nějakou perspektivu, do deseti. To je opravdu málo. My máme problémy dát do kupy kádr U19 i U21. Je to na delší povídání. Nevím, co změnit, ale málokdo pracuje s mládeží tak, jak by měl. To si musíme říct na rovinu. Obdivuju všechny, kteří s mladými hráči něco dělají, ale je to prostě málo. Na mezinárodní úrovni je pak vidět obrovský rozdíl. To se bavíme o Chorvatsku, Slovinsku, a ne o třeba o Španělsku, Itálii. Kluci to tam hrají odmala, jsou na palubovce každý den, nemíchají futsal s fotbalem. To je další věc, pokud budeme stále oba sporty kombinovat, budeme mít sice šikovné kluky, ale na mezinárodní úroveň to bude hrozně málo. Tohle vidím jako velký problém.
Jak se jako trenér vy dál vzděláváte? Hráči na sobě pracují, zlepšují se, co nejlepší trenér roku?
Já jsem se vždycky hlavně vzdělával sám. Hodně sleduji zahraniční ligy, hlavně španělskou ligu. Každý týden zhlédnu pět, šest zápasů. Sleduji chování trenérů, jak reagují na daný moment zápasu, jak bych reagoval já. Kolikrát si říkám například, proč si nevezme time-out a on si ho za minutu vezme. Jsem opravdu spíš samouk. Na vzdělávání trenérů je u nás taky určitě co zlepšovat, trenérům by prospěly stáže v zahraničí, nebo školení od zahraničních trenérů tady u nás.
Co tomu říká vaše rodina, v pátek váš zápas, pak o víkendu šest zápasů v televizi…
Já to sleduji hodně v noci, když přijedu ze zápasu z Plzně. Dorazím v jednu v noci a stejně nemohu usnout, tak koukám do pěti do rána na dva zápasy. Rodina spí, já si pustím futsal. Honza Suchopárek říkal, že dobře spí, já dobře nespím. Jsem noční pták, přes den není moc času.
Prozradíte nám, co byste na začátku nového roku přál českému futsalu, sobě, Plzně?
Celkově českému futsalu bych popřál, abychom drželi pospolu, protože jsme malý sport. Někdy tomu tak není, emoce jsou zbytečně vyhrocené, sice to ke sportu někdy patří, ale neměli bychom si házet klacky pod nohy. Pak bych si přál, aby futsal směřoval víc k profesionalismu než poloprofesionalismu. Trochu se nám snížila úroveň, některé kluby skončily, jiné snížily rozpočet. Byl bych rád, aby většina klubů sehnala potřebné finance a mohla dělat naplno profesionální futsal.
Další aktuality