„Myslel jsem, že to byl náraz koleno na koleno, ale ta rána, nebyla vůbec způsobena nárazem, ale podvrknutím kolene,“ popsal nepěkný moment dvacetiletý futsalista, jenž do Sparty přišel z brněnského týmu teprve před sezonou. Další kontrola ho čeká v pátek. Pomůže celku trenéra Simitčiho ještě v této sezoně?
Vůbec poprvé si nastoupil proti Helasu v hale ve Vodové ulici. Jak jsi se cítil před samotným zápasem?
Uvědomoval jsem si, že tento zápas přijde, už když jsme po zápase se Svarogem odjeli na svátky domů do Brna. Jak jsme se vrátili k tréninkům v lednu, tak moje hlava byla koncentrovaná jen na tento zápas. Už když jsme odjížděli z Řep v den utkání, tak jsem měl takový zvláštní pocit, že jedu do Brna, ale budu jako host. Když jsme do haly dojeli, tak jsem si spletl i dveře do kabiny. (smích)
Všechno bylo jiné ať už rozcvičování na druhé polovině haly, fanoušci tentokrát nestáli za mnou, ale rodina fandila Spartě. Prostě těch věcí bylo po těch třech letech v Helasu hodně. Snažil jsem se s tím tlakem pracovat, ale bylo to těžké.
Sparta se momentálně nenachází v ideální situaci. Jak hodnotíš samotný zápas?
Zápas se mi hodnotí dost špatně, protože nás Helas deklasoval. Myslím si, že kdyby se nám vrátil Bernardinho a Neves, tak ten zápas mohl vypadat úplně jinak, ale to je jen kdyby. Bohužel naše neproměněné tutovky v prvním poločase a k tomu ještě malý počet hráčů vedl k takovému výsledku. Situace rozhodně není ideální, protože jsme pět bodů od nepostupu do play-off a Helas nám výhrou nad Rapidem odskočil na osm bodů. Nyní přijde přestupové období, tak věřím, že se to otočí k lepšímu, a ještě dokážeme celou ligu překvapit.
V závěru přišlo tvé zranění. Co se tam přihodilo, a jak to s tebou momentálně vypadá?
Odkopával jsem balón v nějaké situaci a přede mnou se objevil můj kamarád Vojta Kamenský. Myslel jsem si, že to byl náraz koleno na koleno, ale pak jsem se koukal na záznam a ta rána, kterou jsem v kolenu ucítil, nebyla vůbec způsobena nárazem, ale podvrknutím kolene. Ještě přesně nevím, co tomu je. Mám mít klidový režim do pátku a pak jdu na další kontrolu. Snad se stihnu vrátit do akce, všechno se uvidí v pátek.
Mluvil si o přestupovém období. Nebojíš se toho, že bys mohl přijít o svou pozici v týmu? V poslední době jsi měl hodně herního prostoru.
Samozřejmě. Jsem vděčný za každou šanci, protože dostávám možná i víc prostoru, než jsem měl v Helasu. Cítím díky tomu i nějaké osobní zlepšení. Pozici momentálně neřeším, futsal je kolektivní sport a úspěch našeho týmu je pro mě nejdůležitější. Otázka na moji pozici je spíš na trenéra. Až se vrátím po zranění, tak udělám zase maximum proto, abych se dostal do formy a pak se uvidí.
V Praze jsi již půl roku. Jak vnímáš přechod z Brna do hlavního města. Už jsi se zabydlel? Neměl si s ničím problém?
Když jdete z Brna do Prahy, tak je to vždycky těžké. První měsíce jsem měl problémy se steskem po domově. Chyběla mi rodina, kamarádi a kompletně celé Brno. To město má specifické kouzlo, které asi pochopí jen Brňáci. Už jsem si ale v Praze docela zvykl. Mám tu tetu a strejdu, tak čas trávím také s nimi. Někdy zajdeme s Azemem na kafe. Vždycky si najdu nějakou zábavu.
S odstupem času, jak bys porovnal Helas a Spartu. V čem vidíš největší rozdíly mezi těmito kluby?
Myslím si, že Helas se kompletně zvedá. Co jsem se bavil s klukama z Helasu, tak si myslím, že Tomáš Galia a David Cupák tomu začínají dávat profesionální vůni a určitě od nich očekávám v příštích sezonách útok na top pětku.
Co se týče rozdílů, tak Sparta je stále Sparta, a to její kouzlo jí zůstává, i když se nám teď nedaří. Po přesunu do Řep máme super podmínky. Ať už je to ubytování, hala nebo wellness. Máme tu i kondičního trenéra, který je tak trošku psychopata dává nám fakt zabrat. (úsměv)
Další aktuality