Lukáši, dvanáctý titul v kariéře. Jen jedna prohra ve finále, jaký je to pocit?
Musím se přiznat, že tyhle tituly v Plzni řadím hodně vysoko. Některé tituly v Chrudimi byly očekávané. Před dvěma roky jsme nevstupovali do finále jako favorit, letos si myslím, že jsme také nebyli favorité. Přesto jsme to uhráli 3:0 na zápasy. Cením si to hodně vysoko.
Kde se série lámala, bylo to v zápase v Heřmanově Městci?
Finále mělo několik zlomových momentů. Začal bych zápasem v základní části v Chrudimi, kde jsme prohrávali 1:3 a dokázali jsme srovnat. Tím jsme byli ve hře o první místo, což znamenalo začínat finále doma. To se později ukázalo jako hodně důležité. První domácí finálový zápas jsme zvládli ve velkém stylu. Dali jsme Chrudimi šestku, což nikdo nečekal a nás to nakoplo. Další zlom přišel v druhém zápase, když jsme prohrávali 0:3 a ten zápas jsme otočili. Tím jsme zadělali na to velkolepé třetí finále. Chrudim si možná nezasloužila třetí utkání prohrát, ale loni po penaltách ve čtvrtém zápase brala Chrudim titul a také si to příliš nezasloužila. Teď jsme jim to vrátili a slavíme.
Jak jste prožíval penalty?
Člověk, jak stárne, tak prožívá některé věci jinak. Hodně nás uklidnil Ondra Vahala, který první dvě penalty chytil. Pak už jsme byli pořád na koni. Loni jsme dotahovali, tentokrát jsme byli pořád o gól vpředu. Pro sebevědomí je to hrozně moc důležité. V kritických situacích se to ukázalo. Byli jsme šťastnější, ale titul bereme po zásluze.
V týmu máte dva Brazilce, ukázalo se, že to byl dobrý krok?
V období Vánoc jsme měli poradu starších s vedením klubu, kde jsme na vedení apelovali, že v loňském finále nás byl nízký počet na to, abychom uhráli lepší výsledek. Byli jsme zdecimovaní po dlouhém semifinále. Apelovali jsme na vedení, aby přivedlo nějaké hotové hráče. Sáhlo se k tomuhle kroku a ukázalo se, že to byl vítězný krok.
Těšíte se příští rok na Ligu mistrů v Plzni?
Pro mě to bude velký oříšek. V těchto letech takové tři těžké zápasy v jednom týdnu… Přál bych všem, aby si to zkusili. Není to nic jednoduchého. Pro ostatní kluky, co to ještě nehráli, nebo to zažijí podruhé, tak je to úplně super.
Na Romana Mareše vám chybí dva tituly, je to motivace?
Romanovi je 48 let, tak to mám ještě skoro deset let náskok. (úsměv) Kdybych vydržel deset let, tak třeba ještě dva tituly urvu.
Jste vítězný typ? Hrál jste třináct finálových sérií a jen jednou neuspěl.
Když jsem odcházel před lety na angažmá do Splitu, tak jsem dostal od svého tatínka kus kliky, kterou stále vozím v tašce. Vozím ji na každý zápas a před každým ji pohladím levou rukou, na které mám vytetované své oblíbené číslo sedm. Někde z vrchu mám auru, která mi pomáhá. Nerad prohrávám, což je v zápasech vidět. To, že to vedlo k zisku dvanácti titulů, je super.
Další aktuality