Jak se vám hrálo proti Spartě? Nebyl to trochu zvláštní pocit?
„Pro mě to přece jenom něco znamená, i když jsem ve Spartě strávil necelý jeden rok, získal jsem se Spartou mistrovský titul, za což jsem jim vděčný. Teď je pro mě Mělník nová kapitola, kde bojujeme o záchranu a musím se plně soustředit na tento tým.“
Na Spartě jste hodně bránili. Takový zápas je asi hodně o běhání bez balónu…
„Hodně jsme si zaběhali bez míče, to je jasné. Ve Spartě mají špičkové profesionální futsalisty, my jsme se museli zaměřit na obranu. V prvním poločase jsme prvních deset minut drželi krok, šance jsme měli, ale soupeř pak dal branku. 3:0 v poločase není tak špatné skóre na to, že oni trénují denně, ale my se sejdeme dvakrát v týdnu. My jsme tady mohli jen překvapit.“
Vy navíc máte v klubu hodně mladých hráčů. Ta druhá čtyřka je hodně mladá…
„To je pravda, už jen to, že já jsem tady skoro ve dvaceti pěti letech třetí nejstarší, je takový zvláštní. (smích). Mělník zvolil tuto cestu, hraje s mladými hráči a snaží se tu vychovávat futsalisty. Například Jirka Vokoun se dostal do reprezentace, teď půjde na play-off do Sparty, takže to přináší ovoce.“
Jak vaši situaci teď vidíte? Vy budete hrát o záchranu, teď máte doma Hodonín. To už je skoro zápas o přežití…
„Bojujeme natvrdo o záchranu, já to říkám celou dobu. Zvedli jsme se, získali jsme nějaké body. Důležité je, že jsme se dotáhli na ostatní v tabulce. Musíme teď porazit Hodonín, hrajeme doma. Musíme vyhrávat se soupeři, kteří jsou v tabulce okolo nás.“
Poslední zápas máte s Budějovicemi. Asi byste radši byli zachráněni už předtím, ne?
„Já myslím, že Budějovice jsou víc v klidu, protože už mají nahrané body. Uvidíme, jak se to celé nakonec vyvine, asi to bude vyrovnané až do konce. Třeba už budeme zachránění, ale oni jedou k nám a tam nikoho nemůžeme nechat vyhrát za žádné situace.“
Jak se to vůbec celé sešlo, že jste se po zisku švýcarského titulu dostal do Mělníka?
„Když jsem se vrátil ze Švýcarska, pokračoval jsem tu ve Spartě v play-off. Pak jsme se s Beni Simitčim domluvili na jiném angažmá. Ozvali se mi z Mělníka, se kterým má Sparta dobré vztahy, že o mne mají zájem. Tak jsem tady.“
Je to pro vás asi jiná role, než jste doposud zažil.
„To je jasné, že je to velká změna. Udělat během roku dva tituly je umění a teď tu najednou bojuju o záchranu. Ale tam kde hraju, tam se snažím podávat maximální výkony a je jedno, jestli to bude Sparta, Slavia, Mělník. Všude, kde budu hrát, se budu snažit týmu nejvíc pomoct.“
To je ale asi poprvé v kariéře, co takhle musíte bojovat o záchranu.
„Ne, tak tohle jsem zažil i se Slavií, když mi bylo tak osmnáct, devatenáct let. Tehdy jsme se zachránili a pak jsme se se Slavii dopracovali tam, kam patří, kde je teď. Věřím, že to dobře dopadne i tady v Mělníku.“
Prozradíte nám, co vám říkal Michal Seidler, když jste si povídali po skončení zápasu?
„Bavili jsme se o tom, že jsem měl problém s kolenem, tak se mě ptal, jestli už to mám v pořádku. Popřál mi, ať mi to drží a taky hodně zdraví.“
A co jste mu na to odpověděl?
„Že koleno už je dobré, nehrál jsem jen proti Helasu, kde jsme o gól prohráli. Teď už to drží a já věřím, že to bude držet dál.“ (úsměv)
Bylo to typické utkání, o kterém se říká, že je pro někoho speciální. Antonín Hrdina, který se Spartou slavil na konci minulé sezony titul, proti ní nastoupil v mělnickém dresu. On i jeho spoluhráči moc dobře ví, že ty rozhodující bitvy je v základní části VARTA futsal ligy ještě čekají.
Další aktuality