Tomáš Koudelka: Ukázali jsme všem, kdo nás odepisují, že na to pořád máme!

Tomáš Koudelka oslavil svůj jubilejní desátý titul. Před finálovou sérií měl speciální motivaci - ukázat všem, kdo starší chrudimské hráče odepisují, že nemají pravdu. V rozsáhlém rozhovoru pro náš web prozradil například i to, co se dělo v kabině po prvním poločase zlomového druhého zápasu a kdo měl nejráznější proslov.

Jaký to byl pocit stát na ochozu chrudimské haly před vlastními fanoušky a oslavovat čerstvý titul?

„Je to vždycky skvělý pocit. Na tenhle moment se vlastně celou sezonu těšíme – probojovat se do finálové série a mít šanci hrát o titul. Myslím, že to dopadlo naprosto skvěle. Já jsem navíc typ, který si takové oslavy umí opravdu užít, obzvlášť před domácím publikem. Ten pocit byl fantastický a věřím, že to nebyl poslední takový zážitek před našimi fanoušky. Tím, že jsem odchovanec a znám tam 90 % lidí v hledišti, jsou pro mě ty emoce ještě silnější. A o to sladší je, když se vyhraje doma.“

Co podle vás celou finálovou sérii rozhodlo?

Novináři se mě na to ptali na podobnou otázku už po třetím zápase v Plzni. Tehdy jsem říkal, že klíčové bylo, jak skvěle chytal Míša Špánik. To byl základ. Další klíčová věc byla naše produktivita. S tou jsme se celou sezonu trápili, ale naštěstí jsme střeleckou formu načasovali přesně na finále. Kluci, kteří jsou tam od toho, aby dávali góly, je v nejdůležitější chvíli dávali.Obrovsky důležité bylo i to, že jsme změnili systém bránění power‑play. Věděli jsme, že v předchozích ročnících Plzeň díky power‑play dokázala otáčet zápasy a vyhrávat. Tentokrát jsme jim to nedovolili a podle mě to byla úplná alfa a omega celé série. A pak naše zkušenosti. Myslím si, že Plzeň má mladý a perspektivně výborně poskládaný tým, ale v tomhle finále jsme ještě těžili z naší sehranosti a z toho, že jsme podobné zápasy už mnohokrát hráli. Když jsme vedli, dokázali jsme si to pohlídat, i když tam pořád bylo dost chyb. Máme v týmu kluky, kteří neumějí a nechtějí prohrávat – chtějí vyhrát za každou cenu. A právě tahle mentalita podle mě rozhodla celou sérii.

Prozradíte nám, co se stalo po prvním zápase, který jste tak dramaticky prohráli, i když jste měli vítězství ve svých rukou ještě pár vteřin před koncem?

„Na ten první zápas asi už nikdy nezapomenu. Doufám, že už se mi nikdy nestane, že dáme gól sedm vteřin před koncem a stejně ten zápas ještě zremizujeme a v prodloužení prohrajeme. Když jsme se na ten konec dívali na videu, bylo jasné, že jsme udělali taktické chyby, které bychom v tak zkušené sestavě – tři reprezentanti a Michailo Grycyna – prostě udělat neměli. Bylo ale strašně důležité, že jsme k tomu přistoupili se sebereflexí. Řekli jsme si, že Plzeň doma musí vyhrávat a my tam musíme urvat jeden zápas. A i když jsme věděli, že vítězství bylo strašně blízko a mohli jsme si pomoct dalším bodem doma, snažili jsme se to brát pozitivně. Věděli jsme, že jsme Plzeň dokázali potrápit a že jsme tam hráli velmi dobře. To nám dodalo víru, že doma ten další zápas zvládneme. A na konci finále si jen řekneme, že tohle už se prostě nesmí nikdy opakovat.“

Po prvním poločase druhého zápasu jste prohrávali, ale přišel velký obrat, co za ním stálo? Co se dělo o přestávce v kabině?

„Nechtěl bych to úplně stavět tak, že jsem to vzal na sebe. Nejsem typ řečníka, který by před zápasem nebo o poločase dlouze motivoval tým. Ale z toho prvního poločasu jsem cítil, že máme těžké nohy a možná jsme pořád měli v hlavě ten prohraný zápas v Plzni. Viděl jsem, že pokud to necháme běžet dál stejným tempem, prohrajeme doma i druhý zápas a za stavu 0:2 by se série otáčela strašně těžko. Proto jsem si o poločase vzal slovo. Byl jsem hodně hlasitý, hodně emotivní a padla i slova, která by se před desátou večer asi pouštět neměla. Ale cílem bylo jediné – nakopnout tým. Připomněl jsem klukům, proti jakým soupeřům jsme dokázali hrát skvěle, jak jsme obstáli v Lize mistrů, a že proti Plzni, která už nemá cizince, prostě máme kvalitu na to zápas otočit a celé finále vyhrát.Pak se přidali i další kluci, Matěj Slováček už to celé jen podtrhl, a do druhého poločasu jsme vlítli úplně jinak. A od té chvíle už jsme hráli opravdu slušně.“

Chrudim dokázala perfektně načasovat formu na nejdůležitější část sezony, jsou za tím hlavně zkušenosti?

„Řekl bych, že ano. Hodně se o tom mluvilo už před finálovou sérií – Plzeň má čerstvě obměněný kádr, mladí hráči se postupně vyhrávají a vypadají velmi dobře. U nás se zase říkalo, že máme přestárlý tým. Nakonec se ale ukázalo, že naše zkušenosti a pořád ještě velmi solidní výkonnost byly ve finále klíčové.I když šly některé zápasy rychle po sobě, dokázali jsme jako starší hráči dobře zregenerovat. Je to vždycky hlavně o nastavení hlavy. Buď si do ní pustíte, že jste unavení, že se vám nedaří, že špatně spíte nebo že je palubovka k ničemu… anebo to prostě přijmete tak, jak to je, a jdete hrát naplno. A my jsme zvolili tu druhou cestu. Pokud se ptáte, jestli rozhodly zkušenosti, tak nevím, jestli to byl úplně jediný faktor, ale v téhle finálové sérii sehrály obrovskou roli.“

Je to už váš desátý titul neomrzí se trochu oslavy?

Když to řeknu jednoduše – tituly se nikdy neomrzí. Ale je pravda, že když jsem jako mladý hráč přestupoval do Chrudimi, klub tehdy jel jednu éru za druhou a některé tituly přicházely relativně ‚snadno‘. Občas byly finálové série dramatické, ale některé jsme zvládli třeba 3:0 a bylo hotovo. V té době jsem se spíš vezl – dostával jsem minimum minut, sbíral zkušenosti od bývalých reprezentantů a cizinců, kteří tu prošli. Ty první tituly pro mě byly tak trochu zadarmo. Později už přišly ty těžší, kdy jsem měl v týmu svou roli a nesl větší zodpovědnost. Ty si cením mnohem víc. A když se bavíme o tom desátém, tak musím říct, že poslední dva – loňský a letošní – si užívám asi nejvíc. Hodně se mluví o nás starších hráčích ročníku 1990, o tom, kdy skončíme, jestli na to ještě máme… a pro mě je to speciální motivace ukázat všem – trenérům, hráčům, všem těmto lidem, kteří nás už odepisujou, že na to pořád máme. Možná i proto si tyhle poslední tituly užívám nejvíc ze všech.“

Na který z těch předchozích titulů vzpomínáte nejraději?

„Asi nejvíc vzpomínám na loňský titul a řekl bych, že je i mým nejoblíbenějším. Hráli jsme s Plzní na pět zápasů, všechny byly strašně vyrovnané a kvalitní. Na palubovce stálo proti sobě devadesát procent Čechů, což tomu dodalo ještě větší náboj. Pro mě to bylo nejemotivnější finále. Udrželi jsme si domácí prostředí, Plzeň také, a rozhodovalo se až v pátém zápase. Hala byla úplně našlapaná, atmosféra fantastická a mně se navíc podařilo dát branku. Ta euforie byla obrovská a na ten moment nikdy nezapomenu.“

Jak si teď po dlouhé sezoně odpočinete?

„Teď, když šlo čtvrtfinále, semifinále i finále rychle po sobě, jsem tomu opravdu všechno podřídil. Soustředil jsem se na každý detail, abych byl stoprocentně připravený a vyhnul se zranění. Hlídal jsem si stravu, regeneraci, doplňky, vitamíny… všechno. Moc jsem neměl čas na rodinu, takže jsem se těšil, až společně v hale zvedneme pohár a pak budu mít konečně prostor jim ten čas vrátit. Po sezoně si chci hlavně odpočinout, být s rodinou a vyrazit na dovolenou. Zároveň se ale chci nějak udržovat – budu nastupovat ve velkém fotbale ve Rváčově s klukama z futsalu, takže to nebude tak, že bych si po posledním zápase lehl a probudil se až v srpnu. Nebude to už na takové intenzitě jako ve futsale, ale dvakrát až třikrát týdně si půjdu zaběhat nebo zahrát fotbal, protože mě to baví. K tomu jsem rozjel menší firmu, takže se chci věnovat i podnikání a posunout ji zase o kus dál. Většinu času teď budu věnovat rodině a práci mimo futsal.“

Autor: Ondřej Zlámal

Autor fotografie: David Klier