Jiří Chmelan: Oslava gólu se základkou nevyšla časově a prostorově

Školní derby v Ústí nad Labem mělo pro Jiřího Chmelana zvláštní dimenzi. V chomutovském dresu pomohl svým gólem porazit Rapid. V hale fandili také žáci ze základní školy Neštěmická, ve které v minulosti učil zeměpis a tělocvik. Děvětadvacetiletý futsalista chtěl svůj gól oslavit se svými bývalými žáky, všechno se to ale prostorově a časově nešešlo.

Jak se vám líbil nápad se školním zápasem, který uspořádal Rapid v rámci severočeského derby právě proti vašemu týmu?

Já jsem to psal už před zápasem, že se mi nápad moc líbí. Sám jsem na základní škole učil. Platí to pro každou sportovní akci pro děti, jsem vždycky jenom pro. Atmosféru jsme si už od rozcvičky všichni užívali.

Vzpomněl jste si právě na to své působení v ústecké škole? Nepotkal jste někoho známého?

Vzpomněl jsem si samozřejmě! Všimnul jsem si, že je na tribuně zastoupená i základní škola Neštěmická. Chtěl jsem dát gól už v prvním poločase a jít to tam s nimi k tribuně oslavit. Bohužel jsem ho vstřelil až v tom druhém poločase do protější branky. V tu chvíli byli bohužel strašně daleko.

Prozradíte nám, jaké předměty jste vyučoval? Co vás na té práci nejvíc bavilo?

Já jsem učil zeměpis a tělesnou výchovu. V Ústí jsem s učitelstvím začínal, takže mě na tom nejvíce bavilo to, že jsem mohl aplikovat své zkušenosti v praxi, předávat je dětem.

Jak se dá práce učitele vůbec skloubit se sportovní kariérou?

Je to těžké, ale myslím si, že když se vše dobře zorganizuje, tak se to skloubit dá. I když já jsem už přestal učit, pracuji teď v Domě dětí a mládeže Šuplík v Kadani.

Jak jste si užil samotný zápas? Bylo to derby, mělo to všechno…

Jak už jsem říkal, kulisu mělo utkání skvělou, i když většina fandila domácímu týmu. My jsme chtěli vyhrát, což se nám nakonec podařilo. Zvítězili jsme díky bojovné síle týmu, která se ukázala silnější než individuality v dresu soupeře.

Autor: Alexandra Bričová

Autor fotografie: Karel Dvořáček