Pamatujete si na svůj úplně první ligový start? Kolik vám bylo let?
Pokud se bavíme o tom, kdy jsem byl poprvé v zápise o utkání 1. ligy, tak to bylo v malé m derby s Bohemians v roce 2009 a bylo mi 17. Hrálo se v hale na Zeleném pruhu a bylo to v první sezoně Slavie jako takové. Do hry jsem se nedostal.
A kdy jste se tedy poprvé dostal na palubovku do akce?
Bude to znít možná zvláště, ale tuhle věc si úplně přesně nepamatuju. Kdybych měl hádat tak to byl zápas v té samé sezoně s Třincem venku. Případně mě pamětníci v klubu opraví, až si moji odpověď přečtou.
Na první ligovou branku si ale určitě vzpomenete, takové věci se nezapomínají, ne?
Jsem trochu slabší na ty datumy, ale bylo to určitě proti Plzni ještě v jejich staré hale VŠ Slavia, myslím si, že se jmenovala. Pamatuju si, že na onlajnech se psalo střelou pod břevno, ale bylo to po zemi do prázdné branky - to mě tenkrát pobavilo. Ale při tom osvětlení, co v té hale bylo, se není čemu divit, že to plzeňský redaktor onlajnů neviděl úplně přesně.
Na který z těch více než 200 zápasů vzpomínáte nejraději?
Není jen jeden. Určitě první finále v Chrudimi, kde jsem vyrovnával v prodloužení, ale vlastně rád vzpomínám na celou sezonu 2016/17, která byla pro Slavii historicky nejúspěšnější. Napadl mě teď i zápas v Hradci, kde se mi podařilo dát hattrick z "desítek". (Pozn. 28.2.2015, Slavia vyhrála venku nad MADOS MT Hradec Králové 7:2). 
Všechny ligové starty máte za Slavii, to je příkladná klubová věrnost. Opravdu jste nikdy neměl nabídky hrát někde jinde?
Neměl jsem nikdy důvod měnit dres, ve Slavii jsem od mládeže. Jedinou výjimkou bylo angažmá v Německu, která se upeklo tak trochu omylem a v době, kdy jsem se vlastně rozhodl, že nebudu pokračovat s futsalem z časových důvodů. Nakonec jsem si v Německu zahrál Ligu Mistrů, získal titul, vyzkoušel si život v jiné zemi a jsem zase zpátky "doma". A pár klubů se ozvalo jen v té chvíli, když jsem tehdy oznámil ten konec, ale žádná jednání tehdy logicky ani neproběhla.
Kolik ligových startů byste ještě rád přidal?
To je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Upřímně se sám sebe ptám před každou sezonou, jestli ještě chci dát další rok. Asi nejsem věkově tak starý, abych takové rozhodnutí řešil, ale já už to tak vnímám. Je to už pár let, co to dělám, vždy beru v úvahu své zaměstnání, také moje rodina už je větší a síly ubývají (úsměv). Zatím jsem se ale vždy rozhodl ve futsale pokračovat. Může se taky stát, že já budu chtít, ale klub už ne (úsměv).
Nedá se tomu vyhnout, ale ten 200. start přišel v sezoně, která se Slavii vůbec nedaří podle představ. Vy si boje o záchranu z počátku futsalu ve Slavii pamatujete, bylo to tehdy podobné jako teď?
To se těžko srovnává, je to už docela dlouho od sebe. Navíc v té době, kdy se Slavia zachraňovala, jsem v kabině byl jeden z nejmladších, kdežto dnes jsem tam nejstarší, takže mé vnímání celé té situace je určitě rozdílné. Ale i tak si myslím, že takhle špatný průběh tu ještě nebyl. Často se s Honzou Homolou bavíme o tom, že jestli něco nechceme, tak je to být podepsaní pod sestup Slavie!
Věříte, že se všechno ještě v dobré obrátí?
Jsem stále přesvědčen, že nespadneme a nebudeme hrát ani baráž. Máme to pořád ve svých rukách. Ale s výkony jako byl ten poslední na Helasu se nám to určitě nepovede. To si doufám všichni uvědomujeme. |
