V životopise redaktora Muzikáře najdete kromě futsalu i psaní onlajnů z jiných sportů, jako jsou fotbal, hokej, házená, florbal či tenis.
Jak dlouho již píšete pro Onlajny.com a věnujete se jen futsalovým zápasům?
Čtyři roky. Kromě futsalu se věnuji i dalším sportům. Futsal mě baví více než fotbal, protože za stavu nula-pět se ve futsale dá se zápasem ještě něco dělat. Dále snad ani tým nemůže zdržovat, a hlavně se doopravdy hraje dvakrát dvacet minut. Moc by mě zajímalo, jak dlouho vlastně reálně probíhá fotbalový zápas – než hráč hodí aut, než se zvedne, než ho odnesou na nosítkách, než rozehraje standardku, než brankář vykopne.
Jinak, co se týče náročnosti, tak mi futsal nepřijde tolik náročný jako tenis, ale třeba házená je ještě složitější. Víceméně fotbal podle streamu a házená bez opakovačky, to jsou dvě naprosto jiné disciplíny, které spolu mají pramálo společného. I tenis mi přijde těžší než futsal. Člověk si neoddychne a především neví, kdy zápas skončí.
Vyberte nejzajímavější futsalový zápas, který jste psal?
Vzhledem k tomu, jak se měli oba trenéři v lásce, tak nejradši vzpomínám na semifinále 2018 Plzeň – Sparta. Občas si to pustím na iVysílání. Dal bych si to ještě jednou, a ideálně na čtyři vítězné zápasy jako v hokeji. Nabízí se tak pátý zápas v Plzni, kdy byla Lokáda (hala na Lokomotivě – pozn.) narvaná a na základě dění ve druhém poločase jsem si bez nadsázky říkal, jestli se ten duel vlastně dohraje.
Hodně zajímavý byl také letošní zápas 2. ligy Západ Jerigo Plzeň – Rapid Ústí nad Labem, kdy Jerigo bylo v šesti lidech do pole, a navíc v šíleném stavu – hráči měli za sebou fotbalové duely a APF. Jenže Dan Klečka zavřel bránu a tím, že je mezi oběma celky velká rivalita, tak se Jerigo heclo a osm desetin před koncem urvalo bod. Nehledě na to, že šest sekund před koncem netrefil hráč Jeriga prázdnou bránu. Do toho ještě Plzeňští neproměnili dvě krátké penalty, což se moc často nevidí. Tahle plichta docela zdramatizovala druhou ligu, když už si hodně lidí myslelo, že je vymalováno, co se týče postupu do VARTA futsal ligy. Nicméně doufám, že tohle všechno překonají jiné duely. Litva. Víc říkat nemusím.
Máte pro mě nějakou perličku z psaní futsalových onlajnů? Co vás opravdu během kariéry rozesmálo?
Vůbec mě nic nenapadá a určitě mě to rozesmálo. Nicméně musím zaklepat, že zatím se nikdy nestalo, že by míč vyletěl ze hřiště a rozbil mi notebook. Nejblíže k tomu bylo na letošním zápase Interobal s Libercem, kdy balon přistál „naštěstí“ v řadě pode mnou a já přežil polosmrt. Do smíchu mi nebylo hlavně ani v začátcích. Tím, jak ve futsale nejsou elektronické zápisy, tak z ručně napsaného zápisu jsem samozřejmě nějaké jméno hráče zkomolil. Kvůli tomu si před každým zápasem vypisuji všechna jména hráčů hostujícího týmu, kteří v dané sezoně odehráli alespoň jedno utkání.
Ještě řeknu věc, kterou bych asi neměl říkat. Zpotil jsem se také, když jsem si špatně vypočítal, kdy se mám vrátit zpět do haly na druhý poločas. Takže jeden z poločasů jednoho zápasu v poslední sezoně začal na Onlajnech o dvě minuty později…
Co je klíčové pro správné psaní onlajnů a co je nejtěžší?
Myslím, že vědět, kdy se můžu podívat do notebooku a kdy sledovat hru. Člověk na to docela musí mít cit. Když se píše z místa, tak každou situaci vidím jednou. Takže nejen góly, ale penaltové zákroky, červené karty, ostré zákroky atd. To je zároveň nejtěžší a stejně tak tím chci nastínit, že psaní onlajnů není nic jednoduchého, i když mám pocit, že si to spoustu lidí myslí. Když do strhnu, tak psaní onlajnů je dobrý multitasking – kromě výše uvedeného musí člověk umět psát rychle a přesně všema deseti, přemýšlet nad gramatikou, pravopisem, a ještě nějak výstižně popisovat, co se děje na hrací ploše. Takže asi nepřekvapí, že musím udržet dvě myšlenky najednou. Třeba, když padne branka, a ještě když ji popisuji, tak padne další gól.
Kam vás psaní onlajnů ve vaší kariéře posunulo?
Zkusím odpovědět možná trošku zvláštně. Myslím, že mě to posunulo jako člověka. Ačkoliv v 21 letech vím o životě absolutní nic, tak si myslím, že do života může člověku dost dát. Když uvedu příklad, tak sportovci, a futsalisté nevyjímaje, rádi používají, že jdou zápas od zápasu. Takže jsem si to převedl třeba do studentského života a na vysoké jdu úkol po úkolu, seminárku po seminárce, zkoušku po zkoušce. Zároveň vím, že sport je hrozně o vůli, která je právě také na vysoké zapotřebí. Beru si hodně od tenistů. Takže, když si vzpomenu na Radka Štěpánka v Davis Cupu…
Jak byste zhodnotil důležitost onlajnů v rámci futsalového zpravodajství?
Troufnu si říci, že velká. Stream je ze dvou zápasů daného kola, a to ještě, když hraje Česká Lípa doma. Zbytek zajišťují Onlajny, nebo lépe řečeno – kluby, které si onlajnistu musí sehnat, což mimochodem, moc dobře vím, není nic snadného. (úsměv) Nicméně, když dám příklad, tak v únoru neběžel stream ze zápasu Plzně s Chrudimí a alespoň tehdy Onlajny byly nějakým zdrojem informací pro futsalovou veřejnost. V opačném případě by to pro propagaci soutěže nebylo nic dobrého.
Jak jste se dostal k psaní futsalových onlajnů?
V roce 2016 mi psal jeden člověk, jestli bych nezašel na futsal v Plzni. Nevěděl jsem, že existuje nějaké Jerigo a myslel jsem, že jdu na Interobal. Z jednoho zápasu byly dva, ze dvou tři, a nakonec jsou z toho čtyři roky. Od roku 2018 poté ještě píšu i domácí zápasy Interobalu, tj. od doby, co tehdejší Komise futsalu SFČR nařídila klubu PR povinnost mít na domácích zápasech pisálka pro Onlajny. Tehdy mi napsal člověk z PR Interobalu s tím, že by mě chtěl pan Lobo a za ani ne deset minut jsme byli domluvení. Víc se ale cítím srdcem v Jerigu. To je bez debat. Také, že jsem to dal Martinu Spörlovi (PR Interobalu – pozn.) najevo, když se v březnu měl zápas Jeriga a Interobalu křížit.
Je těžší psát z místa, nebo podle TV či streamu?
Když píšu z místa, tak nasaji atmosféru a je pravděpodobnější, že mě zápas strhne. I tak je ovšem těžší psát právě z místa. Člověk vidí všechno jenom jednou. Při TV má možnost opakovačky a kvalitního komentáře pana Štěpána.
Další aktuality